Aktuality 1. 12. 2018
Revue – prosinec 2018
Toto je pravděpodobně poslední Revue roku 2018 a tak by se slušelo tento malý úvodník pojmout trochu optimisticky. Blíží se vánoční svátky a před nimi některé taneční skupiny a školy zrealizují své předvánoční večírky. Některé je pojmou možná ryze intimně bez přizvání veřejnosti, jiné se uskuteční formou bilančního tanečního vystoupení a někde bude přizvána veřejnost i k společnému zatancování si. O některých těchto akcích informujeme v našem kalendáři. Soutěžní tanečníci mají v listopadu za sebou kvalifikační kontinentální šampionát a tak již možná mohou plánovat svůj výlet za Atlantik do Greensboro v Severní Carolině, kde se v dubnu příštího roku (14.-21.) uskuteční již 49. světový šampionát.
A pokud nevyrazí v polovině prosince do St. Petersburgu na feis, mohou si před Vánocemi zasoutěžit ještě v Bratislavě o 2. prosincovém víkendu. Setaře zvou The Prague Irish Set Dancers k účasti na jejich veřejném tréninku 13. prosince, Kopýtka o týden později a pak už se zrak setuchtivých tanečníků obrací buď k Novoročnímu ceilí a nebo k některému zahraničnímu setařskému víkendu (třeba k Erlangenu na počátku března). Nějak mi tu trochu chybí ty přátelské bály v Severních Čechách, po kterých zatím není ani vidu a ani slechu. Trochu koketuji s myšlenkou obnovit bývalé Bernard’s Christmas dny, které odváděli zájemce o irský tanec a hudbu od předvánočního spěchu, ale tuším, že by to asi nepadlo na úrodnou půdu.
Hudebníci do Vánoc uskuteční několik hudebních posezení (sessions), z nichž možná ta největší bude v Praze, určitě bude v Plzni, kde se o to zaslouží tamější skupina Poitín a asi se uskuteční i v Brně. Nějaká hudební bomba v podobě koncertu věhlasných zahraničních (myšleno hlavně irských) muzikantů patrně na Česko nebude vržena a tak se musíme o to pozorněji rozhlížet po akcích v blízkém příhraničí a nebo se spokojit s tím, co nabízí domácí scéna.
Na počátku března už poněkolikáté profrčí Českem taneční show Lord of the Dance a tak kdo chce kvalitní lístky, neměl by váhat s jejich nákupem. Protože tato show je velmi dobře propracovaná, profesionálně provedená a nemá zde konkurenci, bude zcela jistě ve všech městech, kde se zastaví, vyprodaná.
A tak nezbývá než popřát návštěvníkům našich webových stránek a jejich čtenářům krásné a aktivní prožití svátků vánočních, nádhernou atmosféru klidu a pohody a dárky, ze kterých budete mít radost.
Úvodní snímek vytvořila Markéta Utišilová a mně se tak nějak ta fotografie s Filipem líbila. Byla pořázena 16. listopadu na session ve Whisky&Kilt.
A nyní malé ohlédnutí za listopadem.
– Set dancigoví tanečníci z Vídně uspořádali o víkendu 3. a 4. listopadu taneční víkend, který pojmuli velmi workshopově (4 workshopy, 1x ceilí). Na vedení programu přijali pozvání Kevin a Carol Monaghanovi z Anglie. Ačkoliv víkend začal již v pátek 2. listopadu jakousi úvodní večeří, vlastní tancování nastartoval v sobotu v 10:00 hod. první workshop. Ten trval něco přes 2,5 hodiny a v jeho průběhu Kevin s Carol seznámili účastníky, kterých bylo okolo 50 osob, se sety Glencree a Skibbereen.
Po obědě v následujícím workshopu Kevin s Carol pokračují se setem Termonfeckin Lancers a Claddagh. Večerní ceilí hudebně doprovodili místní hudebníci (2x flétna, box, kytara a banjo), ke kterým se místy přidali Verča a Tomáš Perglerovi. V průběhu ceilí byly na programu následující tance: Moate, Corofin Plain, Termonfeckin Lancers, Rinkinstown, Waltz Cotillion, Glencree, Claddagh a St. Bernard’s Waltz. V neděli se konaly ještě dopolední ceili (Merchant, Moycullen) a odpolední ceilí (Clare Myserks, Slip n‘ Slide). Podle údajů pořadatelů se akce zúčastnili tanečníci z Rakouska, Německa, Česka, Francie, Irska, Anglie, Švédska, Izraele a Indie. Z Česka přijeli Tereza a 3 tanečníci z Kopýtek, manželé Perglerovi a Bernardovi.
Akce se konala v objektu se zkratkou WUK v blízkosti centra Vídně. Jde o jakousi bývalou továrnu (snad na drážní vagóny – to je ale info bez záruky), která byla proměněna na kulturní centrum. Patrně se zde odbývá řada kulturních akcí, je to takový meeting point i pro maminky s dětmi, jsou zde prostory pro různě orientované semináře a volnočasové aktivity i tzv. neziskových organizací.
Pořadatelem víkendu je taneční klub Cuman Céilí Vin, který je dle mých informací asi nejstarším klubem na kontinentě nebo alespoň v jeho východní části, který se zabývá irskými setovými tanci. Několikrát už za dob našeho působení v Rinceoirí jsme se pokoušeli s nimi navázat kontakt, ale nebyli jsme úspěšní. Vídeňáci žili tak trochu v izolaci i v době, kdy my jsme tu začali jezdit za tanci do Irska. Teprve nová garnitura tanečnic a tanečníků přijela do Prahy na taneční víkend, v létě jsme je viděli i v Miltown Malbay a patrně daleko více se s nimi budeme vídat na dalších akcích na kontinentě.
Z mého hlediska by bylo asi vhodnější naplnit semináře sety, které jsou více frekventované na ceilí v Evropě.
Stávající sety jsou jistě dobré pro procvičení různých a různorodých figur tanečních, Kevin vybral staré sety i některé nové vzniklé, ale s některými se nemusíme na různých akcích setkat třeba i několik let. Také naplněnost programu workshopy nemusí být až tak produktivní a odpočinek v podobě procházky po krásném centru Vídně by jistě prospěl vnímání obsahu seminářů (tak jsem to alespoň cítil já).
– Smutná zpráva přišla 7. listopadu z Irska: Ve věku 67 let zemřel po dlouhotrvající nemoci profesor Mícheál Ó Suilleabháin, jeden z nejznámějších irských hudebníků a skladatelů, emeritní profesor hudby na University of Limerick a zakladatel a ředitel Irish World Academy of Music and Dance.
Micheál Ó Súilleabháim nahrál řadu objevitelských solo alb irské tradiční hudby na svůj oblíbený nástroj piano a ukázal tak možnosti co-existence irské tradiční a klasické hudby. Vytvořil alba složená z vlastních kompozic a aranžmá, některá z nich společně s Irish Chamber Orchestra. Jako producent se podílel na 5 albech pro vydavatelství Nimbus společně s muzikanty, které představují hudbu Donegalu, Shetlandských ostrovů, hudbu amerických Irů, Cape Breton a irskou hudbu v Anglii. Tato CVD se shodou okolností objevila i na českém hudebním trhu. Popis jeho dalších hudebních projektů spojených např. se vzděláváním či jeho práce pro irskou televizi by zcela jistě zaplnil několik dalších stránek.
Působil jako ředitel Irish Traditional Music Archive, byl členem výboru Irish Chamber Orchestra, ředitel Culture Ireland a zastával řadu dalších funkcí v předních hudebních institucích v Irsku.
Ó Súilleabháin zanechal následovníkům a zejména irské kultuře bohaté dědictví v podobě své vlastní hudební tvorby. V pedagogické oblasti pomohl na svět bohatému vzdělávacímu programu, který se stal atraktivní pro studenty z více jak 50 zemí, kteří v různých formách studia mají možnost poznat irskou tradiční hudbu a tanec. Za svého života přijal řadu ocenění včetně čestných doktorátů University College Cork (2005) a The Royal Conservatoire of Scotland (2017). Další ocenění obdržel z Boston College, University of Notre Dame.
– Společný koncert kapely Cheeky Sheep a Jolly Buskers mě vylákal 15. listopadu do Salmovské literární kavárny. Před naplněnou kavárnou se nejprve představila prvně jmenovaná kapela, ve které nechyběly tváře již známé z irské muziky zde v Česku (Vašek Ferebauer, Jarda Švorc), ale zbytek kapely vyjma Markéty Sasínkové (kytara na BSS, setové tance) jsem viděl asi poprvé. Průvodní slovo obstarával kytarista Jarda a tak celý band působil tak trochu jako jeho dílo. I když jsem ocenil, že některá část repertoáru byla dobrý výběr, celkově však muzikanti působili trochu nejistě, na což mohla mít vliv i zdravotní indispozice některých členů. Toto vynikne zejména v takovém případě, když dvě kapely vystupují krátce po sobě.
Cheeky Sheep – foto M.Utišilová
Jolly Buskers – foto V.Bernard
Jolly Buskers jsou již ostřílení performeři, kteří na stejném pódiu vystupovali už několikrát a tak i jejich rozpomínání na to, jak začít jeden set, vyznělo celkem v pohodě až snad roztomile.
Závěr večera patřil společné skladbě muzikantů obou skupin.
– Pravidelná měsíční Irish Music session ohlašovaná Zdenkem Polednou se konala ve Whisky&Kilt klubu v pátek 16. listopadu. Vedle celkem pravidelných muzikantů přišla i řada takových, kteří zde byli poprvé. A i když byla tzv. porušena všechna možná nepsaná pravidla session, společné hraní dopadlo celkem dobře. Bylo dost intenzivní a také skončilo celkem nebývale brzy. Většina muzikantů vyklidila prostor okolo 23:30 hod. Já jsem na této akci bilancoval celkem dobře, neboť jsem se domluvil se dvěma účastníky na tom, že by měli zájem učit na BSS 2019. Takže pro mě večer byl určitě velmi produktivní.
Hosté z Roudnice n.L. – foto M.Utišilová
– V měsíci listopadu (16.11.) k nám dorazila další smutná zpráva – do hudebního nebe se odebrala další osobnost, kterou je Alec Finn. Aleca Finna známe jako hráče na kytaru a bouzuoki a spoluzakladatele legendární skupiny De Dannan. Alec se narodil v Yorkshire irským rodičům v roce 1944.
V šedesátých letech se přestěhoval do Dublinu a zde začal s irskou hudbou. Začal hrát na šestistrunnou bouzouki a po vzoru Andy Irvinga a Johnnyho Moynihana začal vyvíjet svůj vlastní styl doprovodu v irské hudbě na tento nástroj. V roce 1974 se setkal s Frankie Gavinem a spoluvytvořili kapelu De Dannan, se kterou hrál do roku 2002, kdy se tato skupina rozešla. Vydal sólové album Blue Shamrock a podílel se na řadě nahrávek předních irských muzikantů.
– Centrum irských studií při Filosofické fakultě UK uspořádalo 20. listopadu setkání s irskou spisovatelkou, básnířkou a autorkou divadelních her Biddy Jenkinson v Cafe Kampus. Biddy Jenkinson, vlastním jménem Máire Ní Aodh, žije v Dublinu, ale kořeny její rodiny se nachází v Co. Kerry. V úvodu publiku přiblížila umělecký i osobnostní profil Biddy Jenkinson překladatelka Daniela Theinová.
V další části byly některé z autorčiných básní přečteny v českém překladu právě Daniely Theinové a pak následovalo autorčino čtení v irštině. Následně Danielu Theinovou po boku autorky vystřídal Martin Světlík, který se naopak věnoval českému překladu autorčiny prózy. Komentáře autorky překládal Ondřej Pilný.
Autorské čtení bylo proloženo hudebními vstupy kapely Conamara Chaos.
– Poslední večer v listopadu jsem prožil ve společnosti skotsky naladěné na Svatoondřejském bále, který v Praze Na Marjánce pořádal Caledonian Club. Program byl rozdělen na 4 bloky a v každém si účastníci mohli zatancovat celkem tři tance. K tanci hrála kapela Alastair a program zpestřilo vystoupení Bohemian Pipe Bandu. Večer řídil Honza Drastík, který vedl většinu výukového programu, který předcházel každému tanečnímu programu. Vedle Honzy ještě jeden tanec učila Hana Tillmanová, Alastair Edwards a dva tance vedle Ivana Ryšková. Čas mezi jednotlivými bloky byl vyplněn ukázkami skotských tanců v podání Caledonian Clubu, o hudební ukázky se postaral Bohemian Pipe Band a Alastair Edwards.
Večer byl zakončen známou písní Auld Lang Syne.
Večera se zúčastnila většina těch lidí, kteří se tu věnují skotským country tancům, přijeli tanečníci z Brna a z dalších měst, objevil jsem tu i několik tanečníků, kteří zároveň holdují historickým tancům, byla tu hojně zastoupení skupina Nessie. Večer měl velmi dobrou atmosféru, tanečně byl velmi přívětivý a u některých tanců jsem začal mít pocit, že takové akci bude za chvíli Marjánka malá.
Václav Bernard
