Aktuality 11. 3. 2025
Celtic Connections 2025: Festival, který smetla bouře Éowyn – ale jen na chvíli
Celtic Connection je festival, který každoročně v druhé polovině ledna přiláká do Glasgow špičkové kapely a interprety tzv. world music a s nimi také hodně příznivců této hudby z celého světa. Je fajn, když v této době Glasgow navštíví i někdo z české kotliny, protože zážitky z tohoto festivalu jsou velmi inspirující. Když jsem se dozvěděl, že do Glasgow alespoň na část festivalu míří Vašek Ferebauer se svoji ženou Lucií, rozhodl jsem se požádat Vaška – jinak redaktora Deníku N – o článek, ve které by popsal zážitky z tohoto festivalu. Václav slíbil a napsal, za což mu vééééélikej dík. Samozřejmě dodal i fotografie, které provázejí jeho článek. A já to zde předkládám.
Do Skotska to dnes z Prahy trvá jen dvě hodiny, pokud si odmyslíte takové detaily, jako je čekání ve frontě na bezpečnostní kontrolu na letišti a pak další čekání na odbavení a odlet letadla. Celkově je ale tato země blíž, než dřív. Zvlášť, když už existují dvě přímá spojení – jedno do Edinburghu a druhé do Glasgow.
A právě ve druhé zmíněné skotské kulturní metropoli probíhá každoročně festival Celtic Connections. Město od druhé poloviny ledna ožívá koncerty, sessions, ceilídhs a dalšími akcemi. Žánrově je akce nejblíže nám iro a skotofilům, ale na své by si zde přišli také milovníci world music, indie nebo jazzu.
Nás (mě s manželkou Lucií) tentokrát do skotské kulturní metropole přivedly tři kapely, které nám zatím unikaly. Energický folk-punk jménem Peat and Diesel, jejichž úderné texty s velkou láskou a břitkostí pojednávání o životě na Hebridech. Dále irsko-skotský trad v podání Julie Fowlis, Éamona Doorleyho, Zoë Conway, Johna McIntyra and Máirtína O’Connora.
A pak také skupina Ímar, živelná pětice propojující skotskou, irskou a manskou tradiční hudbu v propracovaných aranžích. Příjemným překvapením byli i její předskokani Malin Lewis, kteří zaujali autorskými tunes s queer tématikou i vlastnoručně navrženými skotskými dudy typu smallpipes.
To vše bylo vtěsnané do čtyř dnů – od čtvrtečního poledne do toho nedělního.
Hebridean punk and diesel
Koncert hebridského folk punku byl mimořádný zážitek, o který se postarala pouhá trojice hudebníků. Hlavním tahounem vystoupení byl zpěvák a kytarista Calum MacLeod, jehož rašelinou a whisky prokouřený hlas dodával skupině vynikající folk-punkový šmrnc. Jeho texty jsou velmi zábavné a jestli někdo dokáže přiblížit nelehký život hebridských darebáků, je to právě Calum. Zvuk kapely dotvářel Innes Scott na harmoniku a o rytmiku a údernost se postaral bubeník Uilly Macleod. Dohromady jim to neuvěřitelně šlapalo a při závěrečném loučení se kapela nemohla odtrhnout od hraní.
Pokud by se někdo náhodou neorientoval v názvech hebridských ostrovů, pak mají Peat and Diesel ideální písničku Island. A pokud jste ještě nejedli black pudding, nechte se nalákat písní Plate full of sgadan. A nenechte se odradit sledi.
Na uvítání ve Skotsku byli Peat and Diesel skvělou volbou. Na druhý den jsme se těšili na poněkud klidnější hudbu v podání Julie Fowlis a kolektivu, bohužel nám koncert i další plány překazila Éowyn. A tím nemyslím postavu z Pána prstenů, která zpívá na pohřbech a vaří blevajz místo polévek. Tentokrát šlo o mimořádně silnou bouři, která se na Skotsko přihnala od Atlantiku.
Glasgow – město bez lidí
Výstraha přišla už den předem. Zatímco jsme si v podvečer nakupovali potraviny v supermarketu, začala všem okolo hulákat v kapse siréna. Šlo o varovnou sms, kterou rozesílali operátoři do oblastí, kde platil vysoký stupeň nebezpečí. Lidem tak bylo doporučeno zůstat doma a neriskovat pohyb venku, kde hrozil vichr o rychlosti od 120 do 150 km/h.
Bouře silně narušila běžný život ve městě. Většina obchodů a restaurací zůstala zavřená, koncerty byly zrušeny a Glasgow působilo bez lidí v ulicích nezvykle klidně. Otevřené byly jen některé hospody, asijské restaurace nebo bistra s fish and chips. Obchody se začaly znovu otevírat až kolem šesté večer, a to jen na omezenou dobu.
Samotné centrum Glasgow odolalo vichru poměrně obstojně. Při krátké procházce, či popoběhnutí do asijské restaurace na oběd, jsme narazili na pár povalených plastových zábran na ulici, strhlé dlaždice v jednom výklenku a pár dalších poškozených věcí. V širším okolí ale vítr trhal komíny a tašky ze střech, lámal stromy anebo zcela narušil leteckou dopravu.
Na skok za Burnsem
Jak se Éowyn rychle přihnala, tak také rychle odešla. Sobota už byla poklidnější, obloha se dokonce občas projasnila, a tak se dalo vyrazit na výlet. A kam jinam jít ve Skotsku během 25. ledna, než do Alloway, předměstí malého města Ayr, kde se ve stejný den v roce 1759 narodil básník Robert Burns. Nenechali jsme se odradit řidičem autobusu, který nám zarytě tvrdil, že kvůli následkům bouře bude zavřeno. Dorazili jsme na místo a našli otevřené muzeum, které se potýkalo jen s krátkými výpadky elektřiny kvůli popadaným stromům.
V muzeu byla k vidění celá řada ukázek z Rabbieho děl a různých předmětů, které používal. Část výstavy byla interaktivní a zejména děti si zde přišly na své. Obzvláště pyšní jsou zde na báseň Tam o‘ Shanter, kde se to hemží strašidly a čarodějnicemi. Strašidelné motivy jsou pak nejenom v muzeu, ale i v blízkém parku, kterým se lze dostat do samotného Burnsova rodného domu.
Návštěvu jsme zakončili tradičním tříchodovým jídlem – polévkou cullen skink, hlavním chodem, kde byl haggis, tuřín a brambory a na závěr dezert cranachan.
Tím ale náš den neskončil. Večer jsme se mohli těšit na Malin Lewis a Ímar, jejichž jedinou vadou na kráse bylo, že hráli ve stejný termín jako kapela Malinky. Ímar holt dostal přednost a nelitovali jsme.
Energický závěr v podání Ímaru a spol
Příjemně překvapili už výše zmínění Malin Lewis (u nichž ctím jejich přání vystupovat pod označením oni). Jejich hudba vychází ze skotského tradu, do kterého se míchají prvky z finské či bulharské hudby. Dobře se poslouchali, byli inovativní a zanechali v posluchačích pozitivní dojem. Malin Lewis hráli na nejméně dva druhy dud, z nichž jedny si nechali vyrobit podle vlastního návrhu, a housle. Doprovázeli je houslistka Sally Simpson a kytarista Ali Hutton.
Celé divadlo Pavilion pak uchvátila energická pětice Ímar. Přestože odehráli celý koncert v sedě, jejich živelnost rozpohybovala všechny přítomné. Zejména concertinista Mohsen Amini se při hraní houpal na židli tak mocně, že se dalo jen čekat, kdy zpoza něj začnou šlehat plameny.
A na koncert nebyli sami, doplňoval je čtyřčlenný doprovod, v němž například na housle hráli zpěvák kapely Mànran Ewen Henderson a Lauren MacColl. Jednu píseň přišel odzpívat Paul McKenna.
V závěru koncertu se téměř každý divák v předních řadách vrtěl do rytmu nebo si pokyvoval hlavou. Kapela si vysloužila potlesk ve stoje. Při odchodu z divadla se stály dlouhé fronty na tune booky a alba od Ímaru i Malin Lewis.
Oba velké koncerty, které jsme ve Skotsku viděli, byly příjemnou tečkou za celým dnem. Pokud bychom měli možnost, klidně bychom tam mohli strávit celý týden i déle. To bychom pak stíhali i ceilídhs nebo nějakou session. Ale měli jsme jen čtyři dny.
Přes nevybíravý zásah bouře, která i na skotské poměry byla mimořádně silná, šlo o povedený výlet plný hudby, Rabbieho i dobrého jídla. Jediná škoda byla, že čtyři dny utekly tak rychle. Jak už ale bylo řečeno, Skotsko je vlastně “za rohem”, a tak není nic jednoduššího, než si najít nejbližší termín dalšího koncertu nebo festivalu a vydat se tam znovu.
Václav Ferebauer
Ještě jednou děkuji Vaškovi Ferebauerovi za zajímavý příspěvek z Celtic Connection 2025.
Václav Bernard
