Aktuality 19. 1. 2025

Irský tanec a C.C.E.

V časopise TREOIR  z července 1969, jehož vydavatelem je Comhaltas Ceoltóirí Éireann, vyšel článek o tom, jak hudebníci v Irsku hrají tanečníkům k tanci. Autorem je výborný tanečník Donncha O Muineachain, někteří si na něho vzpomenou možná díky videím na You Tube, kde tancuje s Celine Hession, zakladatelkou Hession School v Galway. S Donnchou jsem byl krátce v kontaktu na přelomu let 2004/5, kdy jsem přes něho si obstarával video (VHS) s názvem Beirt Eile obsahující výuku párových tanců. Poměrně v krátké době Donncha v roce 2005 zemřel.

Celine Hession a Donncha Muineácháin

 

Irish Dancing and C.C.E.

Kdo by mohl popřít, že Irish taneční hudba byla navržena nebo složena k tomu, aby se na ni tančilo? Skoro nikdo, řekl bych.
TEMPO
Ale, bohužel, při kolika relacích Comhaltas slyšíme reely, jigy a hornpipes hrané ve vhodném tanečním tempu? Hudebníci mají sklon hrát zejména reely pohřebním tempem. Častou stížností tanečníků Ceili na hudbu, kterou hrají hudebníci Comhaltas, je to, že reely se většinou hrají příliš pomalu pro tance jako Cor Seisear-Deag (16-hand reel) a Cadhp a Chuil Aird (známý jako „The Cadhp“. „), jehož výsledkem je, že tanec postrádá potřebnou vitalitu.
Jigy se zase často hrají příliš rychle na Solaisti na Bealtaine („Sweets of May“) a Port Ochtar (8-hand jig), a v případě sólového tanečníka, kdy jigy nebo hornpipes (nebo jakoukoli taneční hudbu) hrají příliš rychle pro něj/ pro ni a jeho dovednost, styl, půvab a rytmus jsou narušeny nebo zničeny.
Při mých zkušenostech s Comhaltas sessions jsem našel mnoho hudebníků neochotných hrát v tempu vhodném pro tanec.  Zdá se, že zaprvé nesnášejí to, že jsou vyrušováni hraním jejich pomalých reelů a upozorní na lidi, kteří by rádi třásli nohou na prknech podlahy, a zadruhé kvůli přání posluchačů vykročit do irského tance hudba je od nich (hudebníků) požadováno, aby zrychlili tempo na vhodnou taneční dobu.
 Správné načasování je základním požadavkem pro tanečníky. Nemusí znát název jedné melodie od druhé, ačkoli mohou ocenit, že některé melodie jsou krásnější než jiné. Ale stačí jim dát správné tempo. To je životně důležité pro vyvolání reakce, kdy se vyprahlé duše a nohy tanečníka spojí s přehrávanou hudbou. To je pocit nebo reakce srovnatelná s hudebníkem, který sklopí víčka, zatímco je uchvácen tóny vycházejícími z jeho nástroje; nebo zpěvákovi sean-nos, který také zavírá oči před světem a je si plně vědom každého slova, které řekne nebo zazpívá.
KOMPROMIS
Bez správného tanečního tempa je hudba podle mého názoru jako vybitá baterie. Možná důvod, proč hudebníci hrají některé melodie (nebo bych měl říci reely) hlemýždím tempem, je ten, že mají pocit, že několik triol navíc zdobí určitou melodii, a aby se tato melodie vešla do těchto dodatečných tónů, se ve většině případů hraje pomalejším tempem, než je obvyklé. Je-li však jednota tance a hudby ovlivněná pouze správným tanečním tempem, je třeba obětovat na úkor dodatečné ozdoby pomalu hrané taneční melodie! Dovolil bych si hudebníkům navrhnout, aby opustili extra tóny v melodii a nám dáli prostou taneční melodii. Možná by také v tomto malém sporu mezi hudebníky a tanečníky mohl být učiněn kompromis, který by uklidnil „zastánce tvrdé linie“ na obou stranách. Proč nezahrát kolo pomalých tanečních melodií – hlavně pro pobavení hudebníků – a pak kolo rychlých reelů, které uspokojí ty, kteří si přejí tančit, a střídat to tak během session hlavně mezi těmito dvěma s doplněním několika pomalých airs a pochodů samozřejmě v dobrém rozložení?  Když mluvím o tanečních melodiích na sessions, obvykle mám na mysli reely a jigy (hlavně ty první) hrané pro ceili tance.
Takže, hudebníci, pokud vám leží na srdci propagace irské taneční hudby a irského tance – měly by jít ruku v ruce, jak jistě víte – buďte prosím trochu kooperativnější, až uvidíte lidi tancovat na parketu. A cítím, že mohu bez obav říci, že existuje velké množství členů a fanoušků Comhaltas, kteří, stejně jako já, zastávají názor, že na hranou hudbu se má tančit.

DONNCHA Ó MUINEACHÁIN

Moje zkušenosti, které mohu vyslovit nyní po více než 50 letech od napsání tohoto článku a které se vztahují k Česku a nikoliv k Irsku, jsou trochu jiné. Hudebníci, kteří tu celkem zřídka hrají k tanci, jsou vesměs dobře hudebně vybaveni a tak zdobení melodií jim nedělá žádné výrazné potíže. A tak hrají dobře a většinou i rychle (rychlost intepretace irské hudby tu je jakýmsi měřítkem hudební zdatnosti). A u některých tanců nastává situace, že jejich tempu naopak tanečníci nestačí. Hodně se to projevuje třeba právě u polek, kde je jasně vidět, že tanečníci nestíhají a muzikanti jsou schopni je v tom tempu uhnat a zničit tak taneční sestavu. To už se nyní, pokud hrají irští muzikanti (myšleno muzikanti z Irska), nestává.
Druhým jevem, který nepříznivě poznamenává křehkou symbiózu mezi irským tancem a hudbou je skutečnost, že hudebníci jsou zvyklí obvykle hrát podle zažitého „sešnového“ schematu (3x 1. melodii, 3x 2. melodii a 3x 3. melodii) a tak trochu jim „nevadí“, že tanečníci k dokončení tance potřebují buď celý doprovod kratší a nebo naopak o několik taktů delší. Pokud se tanečníci a hudebníci nedomluví předem, pak je dobré, aby tanečníci „zasignalizovali“, kolik hudby ještě potřebují. A pokud tanečníci skončí dříve, muzikanti obvykle končí téměř ihned s nimi, aby jejich hraní nerušil potlesk publika tanečníkům. V rámci irského set dancingu naopak tanečníci po skončení tance se obrací ke kapele, která pokračuje a povzbuzují ji tleskáním.
Zajímavým jevem z hlediska vztahu hudby a tance bývají nesoutěžní choreografie soutěžních tanečníků na reprodukovanou hudbu. Samozvaný choreograf v touze po originalitě vybere ke své choreografii hudbu, která není jednoduchá (tempem, rytmem, původem hudby – třeba Jackson, …). A v takovém případě tanečníci, kteří jsou jinak zvyklí tancovat na stroze strukturovanou a dobře sluchově „nahmatatelnou“ feisovou hudbu, mají poměrně viditelné problémy na pódiu choreografii do hudby „obléknout“. A to dost často bývá mazec. A když si k rychlé polce ještě vezmou irské stepařské boty (nikoliv ty nízké s plechy), tak nejen že nemusí stíhat, ale mají problémy se udržet na nohou.

Nicméně bych rád na závěr odsouhlasil v souladu s Donnchou, že k taneční hudbě patří tanec a ti, kdo tancují „Irsko“, by tak neměli ponechat žádnou příležitost nevyužitou.

 

Úvodní fotografie Markéta Utišilová (session ve Whisky & kilt 12. dubna 2024)

 

 

Václav Bernard