Aktuality 17. 2. 2025
On the Night
On the night je název bezmála tisícistránkové publikace irského muzikanta Philipa Duffyho, která vyšla v polovině roku 2023. Jejím obsahem je zmapování prvních sedmdesáti let prestižní celoirské soutěže Senior Céilí Band Competition v Irsku. Vítězství v této soutěži patří k nejvyhledávanějším oceněním v tradičních hudebních kruzích. Ve vítězných kapelách hrají často hudebníci, kteří patří k těm nejtalentovanějším hudebníkům své generace. A zatímco jména úspěšných kapel povětšinou zůstala v paměti, jména hudebníků se s časem vytratila. A to je to, co se Philip Duffy prostřednictvím své publikace pokusil napravit.
„Milovníci tradiční hudby jsou velmi dobře obeznámeni se jmény slavnějších celoirských vítězných skupin, jako jsou The Kilfenora, The Tulla, The Liverpool, The Bridge atd., ale jen málokdo si dokáže vybavit jednotlivé členy těchto kapel, nebo dokonce mnoho dalších pozoruhodných kapel po celém Irsku a Velké Británii, které dosáhly stejné nejvyšší úrovně, pokud jde o zdokonalování svého řemesla a muzikantství, když vyhrály titul.“
Shánění podkladů pro tuto knihu byl pro autora tak trochu souboj s časem. Stačil vyzpovídat ještě řadu hudebníků, kteří soutěžili v dřívějších celoirských soutěžích a kteří mezitím bohužel zemřeli.
“ Z některých mých výzkumů tedy vznikl pocit, že se jedná o poslední pokus zachytit orální historii a zaznamenat kolektivní myšlenky a vzpomínky celé generace, která prožila dobu, kdy setkání na tanec céilí bylo hlavním pilířem zábavy naší země. A tak, abych uctil je, jejich životy a jejich talent, rozhodl jsem se kontaktovat a promluvit si s každým žijícím členem každé celoirské vítězné skupiny céilí ve Fleadh Cheoil na hÉireann v letech 1951 až 2021, a pokud jde o zesnulé hudebníky, byla kontaktována každá z jejich rodin.“
K dalším zdrojům, které autor při kompletaci informací použil, patřily farní záznamy, novinové archivy, genealogické zdroje, knihovny.
Kniha se skládá ze tří částí. Tou první je biografie kapel/členů kapel. Tato biografie je doplněna bohatou sbírkou fotografií a obrázků. A třetí část tvoří 2 CD, která zachycují zvuk vítězných kapel. Duffey tak vytvořil komplexní příběhy vítězných kapel a jejich muzikantů od prvního Fleadh, které se konalo v roce 1951 v Mullingaru až do roku 2019 do začátků pandemie covidu 19.
Autorský katalog kapel čítá třicet šest jmenovaných kapel za sedm desetiletí. Mnozí vyhráli několik titulů v řadě, jako Ormond Céilí Band z Tipperary (1979–1981), jiní měli úspěch v počátcích soutěže a byli úspěšní i v pozdějších letech a v jiné personální sestavě (Kilfenora Céilí Band, 1954–1956, 1961, 1993–1995). Duffy poskytuje užitečné křížové odkazy právě pro takovou příležitost. Členství v kapele Céilí je pouze relativně stabilní. Kapely s dlouhou životností jsou, jak by se dalo očekávat, obzvláště náchylné na změny personálu. Emigrace, těhotenství a další zásahy do životního cyklu znamenají, že kapela může žít dál, ale se změněnou sestavou.
Města a místa, zpočátku dominantní ve jménech vítězů skupin céilí (Leitrim, Ennis, Brosna, Athlone), ustupují v pojmenování krajinným rysům. Oblíbeným zdrojem vítězných jmen ceilí kapel jsou zejména řeky, například Awbeg Céilí Band (2012), pojmenovaná podle řeky, která pramení v Limericku a vlévá se do Blackwater v Corku, a Blackwater Céilí Band (2018), odkazující na Ulster Blackwater, která protéká Armagh, Tyrone a krátce Monaghan, The Longridge Céilí Band (1977–78, 1982) ‚je pojmenován po vysokém hřebeni země, která obklopuje vesnici Killeigh v Co. Offaly‘ (str. 422). Na seznamech vítězů se příležitostně objevují jména asociací, jako je Pipers Club Céilí Band (1975, 1976) a objevují se i odkazy na mytologické minulosti – jednou z nich je již zmíněná Táin Céilí Band. Kapely přijímají jména místních GAA klubů (St Colmcille’s Céilí Band z Londýna, kteří vyhráli v letech 1988 a 1991), hudební místa (The Thatch Céilí Band, vítězové z let 1986 a 1987) a v jednom případě ptáka, vítěze Green Linnet Céilí Band v roce 1971.
Kniha obsahuje dvě CD s celkem třiceti devíti skladbami, které poskytují souhrnnou historii zvuků skupiny céilí v průběhu posledních sedmi desetiletí. Nahrávky, ne vždy nahrané v roce, kdy skupina céilí vyhrála Fleadh, jsou shromažďovány z mnoha různých zdrojů, mezi nimiž jsou komerční vydání, která jsou již ve veřejné doméně. Tyto komerční nahrávky jsou často kapel, jejichž jména již budou v kruzích céilí band dobře známá, například Aughrim Slopes (vítěz v roce 1953 a nejstarší nahrávka zároveň), Dartry (vítěz v roce 2009) a Tulla (vítěz v letech 1957 a 1960). Ačkoli se jedná o zvukové skvosty (různé kvality), jsou to nahrávky čerpané z různých médií a osobních archivů. Nahrávky, které by jinak nebyly snadno dostupné, tak pečetí dokumentační kvalitu celé knihy.
Dalším oživujícím aspektem knihy jsou stovky obsažených archivních obrázků. Na formálních i neformálních fotografiích vítězných kapel je v průběhu desetiletí přítomen opakující se totem: trofej Dal gCais ve tvaru harfy, která se každoročně uděluje vítězům skupiny céilí na prvním místě. Širší sociologický pohled je na posledních stránkách knihy úhledně zapouzdřen pod hlavičkou ‚Svatby v kapelách‘. Duffy zde shromažďuje výběr svatebních fotografií, partnerství navázaných v rámci skupin céilí i mimo ně, ale to vše v kulturním světě tradiční hudby.
Zajímavou kapelou, která zvítězila v roce 1952, byl Williamstown Girls Céilí Band. Byla výjimečná hned ve dvou ohledech: byla to juniorská kapela (ještě existovala divize nezletilých a seniorů) a jak název napovídá, složená ze všech dívek. Hudebníky, které se v prvních dvou dekádách objevily v seznamu vítězů skupin céilí, byly nejčastěji hráčky na klavír (May Moran s Athlone, Lynda Harper s Mayglass, Kitty Linnane s Kilfenorou, Evelyn Clince s Kincorou, Anne Marie Courtney s Leitrim, Peggy Atkins s Liverpoolem a Bridie Castle). Ačkoli jsou vzácné, jsou zde uvedeny také hráčky na housle (Noreen Lynch s Kilfenora v 50. letech, Aggie Whyte se skupinou Leitrim z roku 1962, Kit Hodge s Liverpoolem a Maura Connolly s Glenside). Kathleen Harrington a její širší rodina (Pauline a Pat Gardinerovi) posílili řady houslistek s kapelou Siamsa Céilí Band, když vyhráli v letech 1967–1969. V roce 1975 většinu hudebníků v Pipers Club Céilí Band tvořily ženy. Ženy flétnistky se vyskytují od 70. let 20. století a přerozdělení pohlaví také znamená, že ženy na box a muži na klavír už naštěstí nejsou ve světě kapel Fleadh céilí výjimkou.
Pro někoho může být zklamáním, že tam nenajde příběhy kapel, které aktuálně se frekventovaně objevují v rámci céilí v rámci různých festivalů, víkendů či letních škol. Mám zde na mysli takové kapely jako Abbey Céilí Band, Swallowtail Céilí Band, Rise the Dust Céilí Band, Johnny Reidy Céilí Band atd. Tyto bandy většinou o účast v této soutěži neusilovaly. Nicméně alespoň v posledních letech bylo možno se setkat s vítězi různých ročníků v rámci různých akcí v Irsku, kde hrály k tanci: Allow Céilí Band, Innishfree Céilí Band, Shandrum Céilí Band, Kilfenora nebo Tulla. V roce 2019 soutěž vyhrál Cnoc na Gaoithe Céilí Band a jeho součástí byla houslistka Therese McInerney, která vyučovala na Bernard’s Summer School v roce 2024.
Dovolil jsem si položit autorovi otázku, proč zvolil pro svoji knihu právě název On the night. Philip mi celkem obratem poslal následující odpověď:
Hi Vaclav I very much appreciate your very kind words in relation to my book. The title ‘On The Night’ in my opinion can be interpreted to have two slightly different meanings, firstly, the expression is its more literal meaning which refers to a winner of the
annual blue riband Senior Céilí Band Competition at Fleadh Cheoil na hÉireann being chosen in the last contest of the weekend on the Sunday night. The second meaning relates to a situation whereby the Senior Céilí Band competition is always a wide open affair whereby its outcome is usually determined by those that can handle the various pressures brought about by the occasion at the time (i.e. on the night!!). I hope this helps. It’s often used as an expression in the English language that can take the form of ‘On The Day’ or ‘On the Night’ anything can happen. I hope this helps. Many thanks again for purchasing the book. Kind Regards Philip
Jak je tedy zřejmé soutěž ceilí bandů v rámci fleadh je soutěží velmi prestižní, těšící se široké pozornosti a proto uzavírá celé fleadh. Myslím, že něco z atmosféry kolem této soutěže lze pochytit z irského filmu režiséra Johna Irvina z roku 2003 s názvem The Boys from County Clare – doporučuji ke zhlédnutí.
Myslím, že kniha je velmi cenným materiálem dokumentujícím vývoj jedné části irské tradiční kultury a zájemci o ni mohou být Philipovi Duffymu za jeho úsilí při shromažďování ne vždy snadno dostupných materiálů jen vděčni.
Václav Bernard
