Aktuality, BSS News 5. 11. 2024
Proč jsme ukončili pořádání Bernard’s Summer School
Dovolil bych si zde popsat několik důvodů, které nás dovedly k tomu, že jsme letos na Závěrečném večeru ohlásili BSS 2024 jako tu poslední, kterou jsme pořádali. Na úvod jen stručnou rekapitulaci toho, co bylo. První letní školu jsme v roce 2001 uspořádali jako Rinceoirí v rekreačním zařízení nedaleko Sloupu v Čechách. Bylo to zčásti soustředění skupiny a zčásti náborová akce. Celá týdenní akce byla jen o irském tanci, i když nějaká kytara tam byla a také se trochu zpívalo. Lektorsky jsme akci zajišťovali vlastními silami. Podařilo se nám doplnit skupinu a také jsme touto akcí zajistili širší povědomí o irském tanci. V té době jsme ještě neuvažovali o nějakém pokračování v organizování takové akce, ale už jsme si byli vědomi, že vlastními silami se neposuneme dál. K tomuto zjištění jsme nebyli lhostejní a tak na další letní školy jsme již zvali i zahraniční lektory. Zároveň jsme tyto letní školy koncipovali jako otevřené pro všechny zájemce, protože nám šlo o to, aby se kromě Rinceoirí pozvedli na vyšší úroveň i další taneční skupiny, které tu mezi tím vznikly. Postupný nárůst zájmu jsme dovršili v roce 2005, kdy součástí letní školy byly i první hudební lekce. A opět tu byl náš zájem na tom, aby co nejvíce lidí se dle svých možností vzdělávalo. Začali jsme zvát zahraniční lektory i na hudební nástroje a postupně jsme dle možností letní školy rozšiřovali nabídku lekcí o různé druhy tance a více hudebních nástrojů. Na letní škole se promítaly irské filmy, včetně těch dokumentárních o tanečních show, společně se muzicírovalo a asi i dva ročníky jsme pro účastníky na odpoledne zamluvili bazén na Pražačce. Mnozí účastníci brali pobyt na letní škole jako svoji dovolenou a pravidelně ji zahrnovali do svého prázdninového plánu. Účastníci se navzájem seznamovali, trávili spolu volný čas i mimo letní školu, ale hlavně vytvářeli spojitou komunitu napříč celým Českem, kdy o sobě věděli tanečníci a hudebníci ze západních Čech a třeba tanečnice ze severní nebo jižní Moravy. I když prvních osm letních škol s názvem Letní škola irských tanců byly organizovány pod hlavičkou Rinceoirí, ležela celá tíha organizace na mé osobě a členech mé rodiny. Proto jsem si po svém odchodu z Rinceoirí v roce 2008 tuto akci vzal s sebou a od roku 2009 jsem ji začal s rodinou organizovat jako Bernard’s Summer School. Uspořádali jsme jich celkem dalších 15.
A nyní k těm důvodům: ten první je, že mi ubývají síly. Nedokázali jsme si vytvořit za celou dobu takový realizační tým, který by nás zbavil problémů s převozem a instalací baletizolu v tělocvičně, se stěhováním soudků s pitnou vodou, s hledáním člověka, který ohlídá vstupní prostor do objektu, kde se letní škola koná a naplní ještě nějaké další organizační práce, s úklidem tříd, tělocvičen a společných prostor ve škole po skončení BSS, převážení zahraničních lektorů z/na letiště atd. Většinu těchto prací jsme museli zvládnout vlastními silami a někdy to nebylo jednoduché dát do souladu časově.
Druhým důvodem je An Coimisiún se svými pravidly. Kdo by čekal, že tato organizace plně podpoří snahy o šíření irského tance v naší zemi, tak by byl asi překvapen. Předně je tato organizace zaměřena na soutěžní tanec a celkově její aktivity směřují k podpoře soutěžení ve světě v oblasti ceilí a step dancingu. Z těchto a dalších podpůrných aktivit (zkoušky, porotcování, organizování světového a dalších šampionátů, stanovení podmínek pro organizování škol a feisanna, aj.) generují peníze. Z naší letní školy peníze neměla, i když se snažila o to, že by za vágní povolení nějaké peníze vybrala. A pak tu byla pravidla. Pokud by se tanečník chtěl takové akce zúčastnit, musel by mít povolení svého organizací certifikovaného učitele (TCRG) a to i v případě, že by na letní školu šel na jiný druh tance nebo na hudební nástroj. Pokud by takové povolení tanečník neměl, mohl ho učitel vyloučit ze soutěžení. Jedna zahraniční tanečnice mě ještě několik let po své účasti na BSS žádala o stažení fotografií a záběrů s její osobou na letní škole z webových stránek. Povolení se zdůvodňovalo tím, že by při působení jiných tanečních lektorů si mohl tanečník zkazit svůj styl, který získává od svého certifikovaného učitele. Do povolení zúčastnit se letní školy zasahovala i celkem složitá pravidla An Coimisiún týkající se střetu případného tanečního rozhodčího An Coimisiún (ADCRG) s možným hodnoceným tanečníkem v rámci workshopu nebo lekcí. Kde rozhodčí (ADCRG) vede lekce, nemůže dělat rozhodčího. Z toho důvodu řada našich tanečních lektorů pro step dancing neměla ani titul TCRG a ani titul ADCRG, abychom nekomplikovali zájemcům přístup na lekce naší školy. Ale ani to nepomáhalo. Taneční školy povětšinou na naší letní školu své tanečnice a tanečníky neposílaly a důvodem bylo spíše to, že námi pozvaní lektoři výrazně převyšovali svojí kvalifikací a tanečními zkušenostmi úroveň zdejších tanečních leadrů. V době, kdy jsem vedl Rinceoirí, tak náš přístup k tomuto problému byl právě opačný: posílali jsme tanečníky a tanečnice kam to šlo, aby se zlepšili, nasáli novou aktivitu a když to bylo možné, dokonce jsme jim přispěli na úhradu účastnického poplatku. Kuriózní je, že na své kritice An Coimisiún jsem se seznámil s Johnem Cullinanem – jedním funkcionářů An Coimisiún, který dlouhodobě působil ve vrcholných funkcích této organizace a snad nejsem moc troufalý, když napíši, že se z nás stali přátelé.
Třetím důvodem je určitá obava o ekonomickou soběstačnost BSS. Postupem doby odezněl boom irských show, irské hudby a irského tance. K tomu negativně přispělo období covidu. A tak i taneční skupiny mají problémy s naplněností svých lekcí či dokonce vystupujících skupin, interpretace irské hudby není jednoduchá a alespoň v počátku potřebuje, aby se zájemce hraní intenzivně věnoval. Na to se špatně shánějí zájemci. To se promítlo i do zájmu o naši letní školu. Zajistit takový počet účastníků, abychom mohli pozvat kvalitní lektory, zaplatit jim stále se zvyšující ceny letenek a ubytování v Praze a udržet účastnické poplatky na rozumné úrovni, není jednoduché. Patrně neumíme letní školu zpropagovat, řádně presentovat na sociálních sítích atd. Upřímně? Ani nás taková aktivita moc nebaví. A tak i po více než dvaceti letech se najdou účastníci BSS, kteří o letní škole nikdy předtím neslyšeli. Sem se promítá ten první důvod – nemáme kolem sebe takové lidi, kteří by tuto práci uměli a za peníze, které by to vše výrazně neprodražily, to byli ochotni pro nás dělat. Každoročně zdražujeme (nebojím se to tak nazvat, protože je to pravda), abychom dokázali lekce realizovat a nemuseli je rušit. A i když nedosahujeme cenami na úroveň některých zahraničních letních škol, zejména v Irsku, vadí nám ten trend, ale neumíme mu čelit. Sponzoři za námi nechodí a o granty a dotace zásadně nežádáme.
Přestože stále máme kontakty na dobré hudebníky, tanečníky a zpěváky a nechybí nám chuť pomoci tam, kde je to potřeba, rozhodli jsme se napříště z výše uvedených důvodů už Bernard’s Summer School nekonat. Pokud najdeme nějakou jinou formu být užiteční zájemcům o irský tanec, zpěv či hudbu a bude v našich silách tuto formu oživit, určitě to rádi uděláme.
Bernards
Úvodní foto Tomáš Krabač
Václav Bernard
