Aktuality 31. 10. 2018

Revue – listopad 2018

Jsme rádi, že můžeme po domluvě s paní ředitelkou v ZŠ Botičská konečně oznámit datum Bernard’s Summer School 2019.  V pořadí devatenáctá letní škola zaměřená na irskou tradiční hudební a taneční kulturu se v roce 2019 bude konat ve dnech 17. – 23. srpna. Opět nastává tradiční kolotoč ohledně stanovení základního konceptu školy a zejména jeho personálním (z hlediska lektorů) naplnění. Ještě stále prodáváme DVD ze Závěrečného večera BSS 2018 (už dlouho to nebude trvat a žádná už nezbude) a hlavně s odstupem se díváme na uplynulou letní školu a zároveň se zamýšlíme nad tím, co nabídneme zájemcům – účastníkům v roce příštím. Pitváme těch několik málo zpětných vazeb, které se k nám dostaly a srovnáváme je se svými postřehy a poznatky. Chystáme ještě naši zpětnou vazbu, kterou zveřejníme na našich webových stránkách.

Budeme moc rádi, když si hudebníci i tanečníci zapíší datum letní školy do svých diářů pro rok 2019. Počítáme, že někdy v březnu zveřejníme propozice na našich webových stránkách. Předpokládáme, že opět k 1. 6. 2019 bude tradiční první uzávěrka, podle jejíchž výsledků možná některé málo obsazené lekce zrušíme a připravíme rozvrh výuky.
Rád bych upozornil (a dělám to moc rád), že účastníci letní školy (a my jako organizátoři možná také) ještě stihnou hlavní program 19. ročníku Skotských her na Sychrově, který vrcholí právě v sobotu 24. srpna 2019.
Opět jsem si v průběhu října ověřil na několika akcích veřejně přístupných, že tu máme velmi dobré hudební skupiny složené z výborných muzikantů a zpěvaček (píši teď o irské tradiční hudbě a její v některých případech moderní interpretaci). S chutí jsem navštívil koncert skupiny Lua a Conamara Chaos, moc rád jsem slyšel skupinu Sona a nadchla mě inovovaná sestava Rookery na akci ve Veleni. Tam všude jsou hudebníci s poměrně velkým potenciálem. Jen se nesmějí nechat ukolíbat tím, že je pozvou na dva festivaly a vyprodají Balbínku. To pak vede k tomu, že muzikanti hledají angažmá ve více kapelách. Je škoda, že si tyto a další koncertující skupiny tohoto žánru nepřijdou poslechnout také ti, kteří tvoří choreografie v irsko-tanečních skupinách či připravují akce, kde živou hudbu budou potřebovat. Občas se tu objevuje snaha spojit živou hudby a irský tanec, ale úroveň je mnohdy žalostná. A to vůbec nezpochybňuji úroveň kapely nebo tanečníků. Ale dohromady to jde špatně a to bez ohledu, že obecenstvo tleská. Takže zase někdy na nějakém koncertu, sešně nebo tancovačce. A copak se nám v říjnu událo?

– Ke křtu svého prvního CD se vybrala kapela LUA Malostranskou besedu. Křest se uskutečnil v rámci koncertu skupiny 2. října 2018. Rád jsem se šel na koncert podívat, neboť tuto skupinu jsem uváděl na Keltském kruhu před více než rokem, ale nyní jsem si ji chtěl vychutnat jako normální divák a posluchač. Byl jsem připraven na to, že nejdu na tradiční Irsko, ale spíše world music. A v tom jsem nebyl zklamán. V průběhu večera zazněly tradicionály z různých částí světa – od balkánu až po píseň z americké občanské války a to vše v pěkném aranžerském obalu a hlavně s příjemným hlasem zpěvačky skupiny Lenky Molové.

Lenka Molová a Vojta Jindra – foto M.Utišilová

Vzhledem k tomu, že koncert se skládal téměř ze samých písní, nabyl jsem dojmu, že zpěvačka si pořídila velmi dobrou doprovodnou kapelu ke svému zpěvu. Zjevná dominance kytary v rukou Vojty Jindry v průběhu celého repertoáru byla vyrovnaně doplněna dalšími sólovými nástroji – houslemi v rukou Jitky Malczyk a flétnami a saxofóny  v rukou Heleny nyní již Mirovské (dříve Markové). O dotvoření rytmu na barevný soulad se postaral Tadeáš Mesany s basou a Radim Chrobok za bicími.

Křest CD Lua provádí Andrej Mikulka – foto M.Utišilová

Samotný křest probíhal asi v polovině koncertu a kmotrem cédéčka byl tanečník Andrej Mikulka. Ten také doplnil v průběhu večera některé skladby svým stepařským uměním.
Koncert byl vydařený i když sál nebyl zdaleka tak obsazený, jak by si tato muzika zasloužila.

Kapela Lua – foto V. Bernard

Samotné CD obsahuje 7 skladeb, většinou tradicionálů, které byly součástí tohoto koncertu. Obal CD navrhnul Martin Vejvoda. Doporučuji si ho nenechat ujít.

– O den později se oslava jiného druhu konala v rezidenci velvyslance Irska. Šlo o představení poslední básnické sbírky irského básníka a nositele Nobelovy ceny za literaturu Seamuse Heaneyho, kterou v překladu Daniela Soukupa vydalo nakladatelství Argo. Šlo o komorní akci, kterou zahájil velvyslanec pan Sheehan  a následně  v angličtině a pak v českém překladu bylo přečteno několik Heaneyho básní z této sbírky.

 

Večerem provázel Petr Onufer (ARGO), básně četli a diskutovali: Daniel Soukup, básník a překladatel Justin Quinn a překladatelka Alena Scheinostová.

– Posvatební session Filipa Šelemberka se konala 6. října v pražském James Joyce baru. Nebyla nikde moc avízovaná, protože akci zařizoval Filip jako privátní a zval muzikanty osobně. Hrálo se velmi dobře a ještě lépe se poslouchalo. A tak jen pár fotografií z akce:

 

– Bál napříč stoletími, tedy příležitost se seznámit s historickými tanci, se konal v sobotu 13. října na zámku v Brandýse nad Labem. Tanci od 16. do 19. století provázela Hana Tillmanová a hudební doprovod zajistila kapela Fremitus Aetheris pod vedením Pavla Jiráska. Šel jsem s manželkou do této akce s vědomím dvou základních problémů: nemáme patřičné oblečení pro historické tance a hlavně jsme je nikdy netancovali.

Fremitus Aetheris – foto V. Bernard

Společnost cca 50 účastníků tvořili převážně tanečnice a tanečníci, kteří se tomuto druhu tance věnují již delší dobu. I mezi nimi jsem našel ty, kteří mají svoje zkušenosti s irskou tradiční – zejména taneční – kulturou. Historické tance naštěstí nejsou tak komplikované a hodně se mi při nich hodily zkušenosti ze skotských tanců. Některé z tanců jsem znal z minulosti a jiné měly totožný název s jinou mně známou choreografií.

I Hana Tillmanová má slabost pro Bernarda – foto V. Bernard

Hana Tillmanová vedle večer velmi příjemným způsobem a tak si přišli na své ti, kteří se tomuto druhu tanců věnují již delší dobu a s nimi stejně i úplní či mírně pokročilí začátečníci. Navíc s kapelou tvořili sehraný celek a zámecký interiér vytvořil velice působivou kulisu.  Považuji toto naše odskočení do jiné taneční kultury za velmi příjemné a zdařilé. Nicméně historický oděv si nezačnu pořizovat.

– Z kapely Conamara Chaos, jejíž koncertování jsem původně považoval za příležitostné muzicírování, se rodí další významný „hráč“ českém irsko-hudebním „písečku. Svědčí o tom i poslední koncert v kampusu Hybernská v neděli 14. října. Kapela představila repertoár postavený nejen na moderním pojetí irské tradiční hudby, ale ukázala, že ani irský trad není v jejich pojetí jen trpěnou schovankou. Conamara Chaos stejně jako v posledních pár letech vzniklé skupiny (Lua, TuneL aj.) je postavena na kvalitních hudebnících, kteří nezapřou cit pro invenční aranže. Základem skupiny jsou manželé Markusovi – Jana a Radvan, kterým výborně v basové linii přizvukuje (ale zároveň pěkně zpívá) basistka Svatka Hlávková-Štěpánková a bodhránista Láďa Veselý. Dynamiku hudby jistí kvalitní kytarový doprovod Petra Košumberského.

A kdyby si snad někdo myslel, že v názvu skupiny slyší odkaz na jednu oblast Irska, tak bych rád čtenáře ujistil, že tomu tak je i není. Název vysvětluje Wikipedie (a na koncertech Radvan):
Conamara Chaos je oblast chaotického terénu na Jupiterově měsíci Europa. Oblast je pojmenovaná podle Connemary v Irsku kvůli podobné členité krajině.
Conamara Chaos je region vzniklý narušením ledové kůry měsíce. Skládá se z ledových ker, které se pohybovaly a otáčely. V okolí těchto desek jsou další neuspořádané ledové bloky, které mohou být tvořeny vodou, sněhem nebo ledem. Region je uváděn jako důkaz pro kapalný oceán pod povrchem měsíce.

– Festival Struny podzimu v rámci svého žánrového rozkročení pozval do Prahy legendy irského folku  Andyho Irvina a Paula Bradyho. Tato dvojice přizvala k sobě ještě další legendu Dónala Lunnyho a houslistu Kevina Burkeho. Koncert se uskutečnil v divadle Archa 17. října. O téměř vyprodaný sál se mimo jiné postarala také většina zdejších muzikantů, kteří se věnují irské hudbě. A tak se zde setkali muzikanti napříč Českem – od Moravy přes Prahu až po Plzeň. Opět jsem byl mile překvapen, co je tady ctitelů irského folku. V první polovině jsem neměl pocit, že jde o můj šálek kávy. Písně a tunes razila hlavně trojice Irvine, Brady a Lunny na strunné drnkací nástroje (kytara, mandolína, bouzuki) za občasného přispění houslí Kevina Burkeho a to dohromady působilo trochu jednotvárně až aranžérsky nudně.

V druhé polovině se daleko více prosadily v rukách muzikantů další nástroje – došlo na niněru, klávesy, foukací harmoniku, whistle aj. A i tak jsem měl pocit, že některé „pecky“ hlavních protagonistů z 80. let minulého století jsem slyšel v podání i zdejších muzikantů v líbivějším a povedenějším provedení. Sympatická byla autogramiáda po skončení koncertu, kde byla možnost se s hudebníky potkat a pozdravit je (o den později jsem navštívil v rámci stejného festivalu koncert brazilského kytaristy a klavíristy Egberta Gismontiho v Anežském klášteře a zde tato možnost nebyla) a zakoupit si jejich CD a signovaný program turné.

Jůlie Macháčková hovoří s Paulem Bradym – foto V. Bernard

Hudební legendy z Irska a Česka – foto V. Bernard

Milan a Andy – foto V. Bernard

Jistě bylo dobré, že zdejší veřejnost měla možnost tyto muzikanty slyšet. Není tu moc příležitostí se setkat s irskými muzikanty. Zato díky organizátorům festivalu. Pokud by takových koncertů bylo deset do roku, určitě by to bylo fajn. Když sem však zavítá jedno hudební těleso za rok, byl by možná na místě výběr podle asi jiných kritérií.

– Pravidelná měsíční Irish Music Session, kterou svolává Zdeněk Poledna, se konala v pátek 19. října ve Whisky & Kilt za účasti asi dvanácti hudebníků. Vedle stálic jako je například Jan Banis nebo Martin Kebert se objevil Vojta Tlustý, Filip Šelemberk, Pavlína Trakalová, Mirek Pátek, Richard Sovitzky, Renata Janečková a další.

– Irish Music Session s irskými muzikanty z Cavanu se uskutečnila v pátek 25. října v klubu Reného Starhona v ulici Na Paliarce v Praze na Smíchově. Tato poměrně vydatně publikovaná akce přilákala širokou škálu hudebníků a tak po 21. hodině, když přišli muzikanti z Irska, byl klub už téměř plný.

Danny McGovern a Honza Brabec – foto VB

Gerry Hennessy – foto VB

V době, kdy jsem před půlnocí odcházel, to vypadalo, že v klubu budou dvě sešny. Ale po půlnoci a k ránu se situace prý vylepšila a tak údajně to byla velmi dobrá sešna. Bylo pro mě příjemné se zase po několika letech se pozdravit s těmi přítomnými Iry, kteří tu před devatenácti lety a pak ještě později šířily v rámci festivalů pořádaných Frankem Haughtonem irskou hudební kulturu a se kterými jsme prohloubili přátelské vztahy v průběhu našich návštěv Irska. K těm patří především Gerry Hennessy a Danny McGovern.
O den později se uskutečnila session ve Valdštejnské lodžii u Jičína, kam s některými českými muzikanty odjeli i ti z Irska.

Účastníci session ve Valštejnské lodžii – fotka ukradena z FB

S odstupem několika dnů mohu konstatovat, že pro Iry byla návštěva Česka jednou velkou sešnou, protože nevynechali jediný den, aby se někde nesešli s hudebními nástroji u piva.

– Oslava svátku Samhain ve Veleni je akce, na kterou jsme byl dlouho upozorňován, že stojí za návštěvu. Obvykle se mi však termín akce kryl s jinou. Letos jsem se na ni konečně vydal. Samhain ve Veleni se konal 27. října od odpoledne. Jde o přehlídku kapel, které se koncentrují na irskou či příbuznou hudbu a organizátorem je rodina Budilů, tedy především Jarda a jeho manželka Laďka.

Jarda Budil zahajuje Samhain 2018 – foto Markéta Utišilová

 

AOS Sídhe – foto Markéta Utišilová

Akci zahájil Jarda Budil a následně hned předal prostor hráči na harfu Ladislavu Míškovi a jeho ženě. Po jejich vystoupení (mluvené slovo, čtení poezie a hra na harfu) následoval koncert první z pozvaných kapel s názvem AOS Sídhe, což je nový název pro bývalou Kelskou vinici. Tříčlenný band s bohatým nástrojovým vybavením předvedl několik spíše lyričtěji zaměřených skladeb včetně písní. Protože dvě kapely se nedostavily (Keltain a Naholou 25), přišla s vystoupením řada na přítomnou kapelu Jolly Buskers. O té jsem tu v poslední době psal poměrně dost a tak se posunu hned k další kapele. Tou byla pro mě sestavou velmi příjemná kapela Sona, jejímž základem byla původně mělnická skupina Le hAnan doplněná o houslistu z Irska, kterého znám ze session pod jménem Gino a Filipa Šelemberka z mladoboleslavské Isary. Sestavu ještě doplňuje zpěvačka Klára také z původního Le hAnanu, ale ta zde dnes nebyla přítomna.

Jolly Buskers – foto V. Bernard

Sona – foto M. Utišilová

Fakt jim to moc pěkně šlapalo, ale zatím jsem tam našel hodně z toho, co znám od kapely Le hAnan. A tak jim držím palce, aby to neskončilo na tom, že nebudou schopni se sejít na zkoušku. Další peckou byli pro mě následující Rookery, kteří přijeli hrát posíleni o Honzu Brabce a Láďu Veselého. Prostě nádherná sestava. Nedalo mi to, abych se jako zástupce čtenářů časopisu Kůň a pes neoptal Tomáše Perglera, zda toto je nová sestava Rookery. Z odpovědi jsem pochopil, že některé muzikanty aktuálně dnes hrající s touto skupinou je třeba ještě trochu motivovat, aby se jim to líbilo tak, jako mně.

Rookery – foto M. Utišilová

Jauvajs – foto M. Utišilová

Závěr patřil skupině Jauvajs, která nám hned v úvodu připomněla koledou zpívanou acapella, že se blíží Vánoce. Pak následoval tradiční repertoár doplněný o výstupy tanečnic z bývalé taneční skupiny Aisling. A na závěr nám Jauvajs zazpívali další vánoční koledu. Přiznám se, že jejich vícehlasy miluji a líbí se mi některé krajně neotřelé texty jejich písní.
Po vystoupení skupiny pokračují přítomní hudebníci v sešnovém hraní. Trochu se to na počátku tluče s harfou, která v rukách Ládi Míška není vysloveně sešnovým nástrojem (a on to nechtěl moc vzít na vědomí), ale po jeho odchodu společné hraní nabývá na „grádech“. Velmi dobře rozvinutá sešna se však zhroutila pohledem na hodinky některých bydlením vzdálenějších muzikantů, kteří odtušili, že dalším hraním by se dostali domů později, než by chtěli. A tak okolo 23. hodiny se muzikanti i posluchači a fanoušci irské hudby rozcházejí.

Závěrečná session – foto M. Utišilová

Osobně se mi tato akce moc líbila a to nejen proto, že zde bylo poměrně hodně zkoncentrované dobré irské muziky. Je vidět, že Jarda Budil s manželkou jsou velcí fandové do irské tradiční muziky a pro její oživení dělají maximum toho, co je v jejich silách a možnostech. A to bez vybírání jakéhokoliv vstupného a navíc poskytují občerstvení. A muzikanti zase přijedou bez nároku na honorář a vědí, že jedou někam, kde je o ně zájem a kde si ještě zahrají s dalšími po skončení koncertů na sešně. Takže rozhodně tuto akci doporučuji pozornosti těch, které tato hudební kultura zajímá a Jardovi a Laďce držím palce při přípravě dalších ročníků. A sám se těším na pokračování.

– Z Ameriky se ozval Martin Penič (flétny, naposledy Shannon) a přiznal se k otcovství dcery Julie (datum narození neuvedl, ale je to jeden z měsíců září či říjen t.r.). Takže velká gratulace a těšíme se na návrat rodinky zpět do Česka.

– A jen tak mimochodem – v říjnu proběhly v Irsku prezidentské volby a staronovým prezidentem (Uachtarán na hÉireannse) stal opět oblíbený Michael D. Higgins. Na první pohled nemusí každému imponovat, ale irský prezident zřejmě funguje tak, jak to tady v Česku už nějakou dobu neznáme. Proto je oblíbený a volba byla jednoznačná.

President Higgins na zahájení Fleadh – převzato z webových stránek irského prezidenta

Irský prezident je volen na 7 let všemi občany Irska a může být zvolen maximálně 2x.  Více informací včetně bohaté obrazové dokumentace najdete na webových stránkách irského prezidenta na adrese www.president.ie.

(Autorem úvodní fotografie – podzim na Kosti – je můj kamarád Pavel Křikava)

 

Václav Bernard