Irská literatura 21. 2. 2021

Broukobol – Kevin Barry

Nosným námětem románu Kevina Barryho Broukobol se stal ostrov Dorinish u západního pobřeží Irska, který od roku 1967 do své smrti vlastnil jeden z kvarteta Beatles John Lennon. Román nás vrací do roku 1978, kdy John Lennon žije v Americe se ženou Yoko Ono a synem Seanem, Beatles jsou již minulostí a umělec se věnuje spíše avangardnímu umění, alkoholu a politice. Snaha zažehnat tvůrčí krizi ho vede k cestě do Anglie a do Irska, odkud pocházejí jeho předci. Hodlá navštívit a strávit několik dní na svém ostrově v zátoce Clew bay. A zde se začíná odvíjet děj velmi zvláštního románu, který snese i další přívlastky jako ulítlý, drsný, divný, vulgární a který popisuje imaginární cestu Johna Lennona na ostrov, kde se chce vykřičet z vlastní nespokojenosti a pokusit se najít inspiraci pro další tvorbu. Avšak bloudění ve společnosti nepříliš spolehlivého průvodce Cornelia, bizarní setkání s šíleném osazenstvem hotelu Ametyst, spiknutí počasí – to vše vede čtenáře k tomu, že Johnův záměr velice pravděpodobně nebude naplněn. Čtenářsky není román příliš přívětivý, neboť není snadné udržet krok s proudem myšlenek, které autor prostřednictvím jednajících osob na čtenáře chrlí. Osobně po přečtení každého románu přemýšlím o tom, čím mě román obohatil, co chtěl autor vyjádřit, případně jestli bych se k němu někdy vrátil. V případě negativních odpovědí končím v takových případech svoji úvahu s myšlenkou, že jsem úrovni porozumění románu ještě nedorostl. 

Dorinish Island  je nevelký ostrov v zátoce Cley Bay na západním pobřeží Irska mezi městy Newport a Westport. Ostrovů je tu několik stovek a Dorinish je spíše na vnějším okraji. Ostrov byl naposledy obydlen v druhé poplovině 19. století, kdy zde žilo až 15 osob. Na ostrově lze nalézt pozůstatky staveb z té doby.  John Lennon tento ostrov zakoupil v roce 1967 za 1550 liber se záměrem zde najít pro sebe a rodinu vítaný klid a útočiště. Nicméně z tohoto záměru sešlo a John příliš často tento ostrov nenavštívil. Po jeho smrti Yoko Ono ostrov prodala a výtěžek věnovala irskému sirotčinci.

Kevin Barry v Praze 22.11.2016 při uvedení své knihy U nás v Bohane – foto VB

 

A malá ukázka z románu:

Říkají mi Joe Ředitelskej, prohlásí.
Nasadí kančí úsměv a ukáže zryté dlaně –
Cucáci pitomí, dodá.
Tady přece žádný ředitele nemáme.
Všichni tvoříme jedinej kolektiv, vysvětluje.
Ahá, utrousí John, takže kolektiv?
Komunitu Černých Atlanťanů.
Čeho, ty vole?
Shora se teď neomylně ozývají zvuky sexu – 
Vášnivé výkřiky.
Čokoládové sténání.
Zuřivé kňučení.
Frank a Sue, vysvětluje Joe. Jsou ještě mladí a mají na to
šťávu, Johne.
Jako čuby na ulici, odtuší Cornelius.
Takže jste tu jen tři?
Občas se staví i další mladí přátelé, praví Joe.
O tom nepochybuju.
Ale prozatím? Ano. Tříčlenná rodinka.
Přivezli ho do cvokárny – očima probodne toho blaženýho neřída Cornelia. Ale ten jenom září a do hrnků jim všem třemn šplouchá další brandy.
My tu jdem do hloubky, opakuje Joe, a taky pěkně nadoraz.
To víš, na to John.
John už má s křikem zkušenosti, dodá Cornelius.
To se mi doneslo. Ale ty se asi týkají kalifornský techniky, 
viď, Johne?
No…
Výkřik je totiž jen začátek, dodá Joe, aspoň tady u nás.
Ta jeho kančí arogance.
Jó, fakt?
Ve skutečnosti jsme tu pronikli mnohem dál.
Nepovídej?
My tady, Johne, provozujem blábolení.
Blábolení?
Přesně tak, do háje. Užs někdy, Johne, blábolil?
Nemůžu říct, že bych… ne tak docela.
Joe Ředitelskej s politováním sešpulí rty; zasranej
Lancashiřan.
Blábolením jdeme až na dřeň, Johne. A tam se právě potřebujem dostat, ne?
Tak s tím hodně štěstí, na to John. Já jedu na svůj ostrov.
Shora – zvuky sílícího vrcholení; a Joe si ostýchavě přiloží dlaň k uchu.
Mládí, odtuší s úsměvem.
A je to tam, prohlásí Cornelius.
Vyklenutý výkřik přistane na zem; ozve se tlumené vzlykání.
Tys na ten ostrov kdysi vysadil na čas lidi, že jo, Johne?
Jo…to už je let.
Pár jsem jich znal.
Fakt?
Jo, fakt.
A nevíš teda náhodou, kterej ten ostrov je můj?
Nejspíš bych ho poznal podle atmosféry, Johne. Co jsem od těch známejch pochopil, má velice zvláštní ovzduší.
Cornelie?
Copak, Johne?
Kdy už se dostanem na ten můj zkurvenej ostrov?
Ale Cornelius se jen usměje a pozvedne dlaň – jako že trpělivost! – a dál srká grog.
Joe Ředitelskej dá vodu na čaj.
Udělám nám čerstvej, prohlásí.
Sitáry se linou. Taky niněra. Klavichord? Co tím kurva myslí – zvláštní? John by se nejradši viděl tisíce mil odsud, jenže taky touží sedět tam, kde sedí.
Venku –
tiše pleská vítr, co se sem přihnal od moře bičovat borovice a živé ploty.
V Ametystu –
tlumené drnkání a výjeky sitárů,
prudké hekání a křečovitý dech obnovené šukačky,
zahnedlá spálenina surového kokainu, nahořklá:
Pověz mi víc o tom blábolení, nadhodí John.

Román Kevina Barryho Broukobol vydalo nakladatelství Argo v roce 2018

 

 

 

 

 

 

Václav Bernard