Historie irských tanců v ČR

Jak to bylo na začátku?

„Once upon the time“ začínají v angličtině pohádky, tedy bylo nebylo … Asi dnes nikdo neví a není v žádných pramenech zachyceno, jestli irská katolická emigrace utíkající před protestantským útlakem, která si našla svůj domov i na území pozdějšího českého státu, přinesla sem i něco ze svých kulturních zvyků včetně tance. Pak asi prvním střetnutím občanů bývalého Československa s irskou hudbou a tancem se odehrálo v roce 1967. Irští hudebníci a tanečníci tehdy přijali pozvání ke kulturní výměně a vystoupili v Praze a na Slovensku v Myjavě. Účastníkem tohoto turné byl i dnešní viceprezident An Coimisiún Dr. Culinane, se kterým jsem si na toto téma vyměnil pár mailů a on ve své publikaci Aspects of the History of Irish Céilí Dancing dokonce zveřejnil fotografii z jednoho vystoupení v Československu. Tento jeho dopis je z prosince 2006:

I was very happy and delighted to receive you letter. Sorry about the delay but I was in Spain on holidays and then went to Washington USA to adjudicate Irish Dancing there. I understand that you are the first Irish dancing group in the Czech Rep.
My Irish dancing involvement goes back a long way. I am now 67 years old and have been dancing since I was about 11 years old (and my mother before me). I collect any memorabilia to do with Irish dancing and keep it in my archive (the „Cullinane Archive Collection“ which is housed in the University here at Cork. I have written seven books on the history of Irish dancing.
I am a qualified TCRG and ADCRG and also an examiner for these qualifications. I am Vice Chairman of the Irish Dancing Commission and have been serving this body now for about 40 years or more.
Now to Czechoslovakia ( excuse me but old habits die hard and I still refer to it as same). YES my group, under me leadership was the very first group to visit Czech“ in 1967. They were very different times in Czech?. Hard to imagine !!!. About a year before a Czech (or correctly a Slovakian group ) from Ostrava performed in Dublin (as did my group) at a folk dance festival and they issued an invitation ffor a return group. At that time („Iron Curtain“ conditions etc) no Irish group was willing to travel to Eatern Europe – but I accepted the invitation. So in 1967 the visit was arranged and evormous publicity in the press in Ireland. An (“ Alutian“ ???) Russian built jet was sent from Prague to Dublin to collect my group and so it was (I think) the first flight between Dublin and Prague. Everyone in Ireland feared for our safety going „behind the Iron curtain“) but IT WAS THE TRIP OF LIFE TIME AND AT THAT PERIOD IN HISTORY THE CZECK PEOPLE really enjoyed our visit.
We did perform (informal concerts in Wenslaus Square etc) in Prague but then travelled to Slovakia (all the one country then) to Bratislava and to Ostrava ? where we were guest of the Ostrava folk Dance Group ( at the „Dom Kulturi~“ ) and performed there and also at a small village „Mijyva“. Only three weeks ago I met a person from that village/town and he was here in Ireland to study Irish dancing at Limerick University. I am writing from memory ? but have all my photograph albums (AND MEMORIES THAT WILL NEVER NEVER LEAVE ME- of such lovely peopole. SO YOUR LETTER PROVOKES SUCH HAPPY MEMORIES FOR ME and for my sister and her husband (also in the group).
I am so emotional even thinking about it all. Shortly after our visit Czech? was invaded and (as I need not remind you) went through a dreadful time and we were not allowed to write to our friends- lest we endanger their lives.
But just recently I was in hospital (very ill at the time ? but now alright again) when I was able to watch both the Czech and Slovak republics admitted into the EU ?here in Dublin ? here by out President. YES I cried and cried with happiness. So now we look forward to only ?good time ahead?. I WILL RETURN SOME DAY but I fear that all my contact will are missing. This year 2007 marks the 40th anniversary of my visit.
I will stop now to allow you to tell me something about your group and how you come to be involved in Irish dancing.

All the happiness in the world to you and all Czechs and Slovaks in 2007.

Regards John Cullinane

A pak zase dlouho nic. V roce 1993 vznikla Česká republika a tady to teprve začalo.
Od roku 1995 působila v Praze jako učitelka angličtiny na British Council slečna Kate Wood. Ač to nebyla Irka (pocházela naopak odněkud od Skotska, z Newcastlu), trávila zde svůj volný čas výukou irského tance. Získala pro něho nemálo mladých lidí.

Pamatuji se, že jsem v Přehledu kulturních pořadů zachytil informaci, že v nějakém kulturním či sociální centru uprostřed Dejvic se vyučují irské tance. Nedalo mi, abych se tam nešel podívat. Zajímala mě tehdy irská hudba a nedovedl jsem si představit, že bych se s ní u irských tanců nesetkal. Budova tohoto sociálního centra byla ve stadiu buď silné rozestavěnosti, kde peníze přitékaly po téměř neznatelných kapkách anebo ve stádiu před demoličním. Vývoj ukázal, že to druhé bylo velmi blízko realitě. Tancovali jsme v takové zaprášené tělocvičně, kde svítila jedna žárovka (ta se musela zapojit někde úplně daleko) a byla tam jedna zásuvka na přehrávač hudby. Ten nosila Kate. Kdo přišel, dal na zaprášenou židli desetikorunu a výslednou sumu předala na konci Kate správci budovy. A pak jsme tancovali. Byly to tance z jakési sbírky, ze které se později vyklubala „bible“ ceilí tanců Ár Rincidhe a občas si Kate vypomáhala tanci ze sbírky irských setových tanců „Toss the feathers“. Tato taneční seance byla každé pondělí a sešlo se někdy i takový počet lidí, že jsme dali dohromady čtyři sety. Převážně šlo o mladé lidi. Na závěr jsme ještě vždycky zašli spláchnout prach z tělocvičny do některého z okolních napajedel.

Kate si nekladla žádné cíle. Její výuka byla vedena velmi pozitivním způsobem a nezatěžovala nám hlavu nějakou technikou či správným provedením. Nesnažila se nám vysvětlit, že je odlišná technika i způsob tancování ceilí tanců a setových tanců. Učili jsme se „geometrii“ jednotlivých figur, jejichž provedení jsme doprovázeli nenáročným „kroksunkrokem“. S odstupem doby jsme zjistili, jaké taneční „hybridy“ jsme tancovali a bohužel i šířili. Budiž nám omluvou, že to bylo v době, kdy Riverdance se formoval do vystupujícího týmu, kdy vznikal Lord Of The Dance a postupně i další show a kdy tu nebyly žádné materiály, ze kterých by bylo možno čerpat. Ani internet nebyl zdaleka tak dostupný a tak naplněný irským tancem, jako je tomu v této době.

Kate si postupem doby připravuje nové působiště, začíná méně docházet a vést taneční seance. Ještě před jejím odchodem v roce 1998 do Portugalska se její tanečníci scházejí a 20. října 1997 zakládají taneční skupinu. Najít název skupiny nebylo jednoduché, ale zase nám v tom pomohla Kate, která navrhla právě slovo Rinceoirí, což v irštině znamená „Tanečníci“.

V další fázi bych se nechtěl zabývat pouze historií Rinceoirí, kterou jsem popsal poměrně podrobně a lze ji nalézt na stránkách této skupiny. Do počátku roku 2000 je Rinceoirí jediným tanečním tělesem v ČR, které se zabývá irskými tanci. Má za sebou několik veřejných vystoupení včetně presentace v ČT, vystoupení na festivalech keltské kultury Beltine. V průběhu roku 2000 se odtrhává z Rinceoirí skupinka tanečnic a tanečníků (Helena Znojemská, Marek Šolc – Baldrick, Věra Kohoutová,…) a i když formálně zůstávají členy Rinceoirí, budují si paralelně svoji taneční skupinu zaměřenou na irské tance s názvem Gach Le Gach. Před létem se odpojuje Irena Samcová s Lucií a zakládají svoji taneční skupinu Coiscéim. V Brně při YMCE se zrodila v této době skupina s názvem Démáirt. A vedle toho v Praze rozjíždí lekce irského stepu Tereza Bachová se snahou vytvořit choreografie a veřejně je presentovat. Jejími žáky jsou v této době téměř všichni z pražských skupin, kteří to s irským tancem myslí vážně. Tereza hledá možnosti financování kostýmů, zajišťuje v Irsku stepařskou obuv, pronájmy tréninkových prostor. Tímto buduje základy ve stejném roce založené taneční skupiny Kaskáda. Je to heroická doba tanečních vystoupení, kdy počet vzniklých skupin není přímo úměrný počtu dobrých tanečnic a tanečníků. A tak se stává, že na vystoupeních zaštítěných různými skupinami vystupují zčásti jedni titíž tj. že někdo je členem dvou či dokonce tři tanečních skupin. Hodně projevují zájem o „Irsko“ členové country tanečních skupin.

V líčení historie bych mohl jít ještě dále, ale samozřejmě bez naděje, že tuto kapitolu ukončím. A tak jen připomenu, že záhy se tu objevily další taneční kolektivy s ambicemi „natrhnout“ Riverdance gatě, že vznikají stále nové a jistě budou vznikat další. Já jsem chtěl jen postihnout ten začátek, který znám a ještě si i pamatuji. Dále se spíše budu soustřeďovat na dílčí záležitosti.

Zahraniční taneční lektoři v ČR

Řekla bych, že to na nás všechny mělo docela velký vliv a bylo to velice poučné, a zvláť pak v začátcích. Myslím, že štěstím Rinceoirí bylo, že jsme si dost brzy uvědomili, že bez zahraničních lektorů s výraznější praxí v oblasti irských tanců nebude významného pokroku. V roce 2001 při svém pobytu na Willie Clancy Summer School jsem zaregistroval tanečníka, který svým stepem i přístupem k irskému set-dancingu konvenoval mé představě o člověku, s kterým bych rád spolupracoval. Tím člověkem byl Seán Kilkenny. Jelikož tam nebyl jako lektor, ale pouze na návštěvě, brzy se mi vytratil, aniž bych s ním mohl navázat kontakt. Vzpomněl jsem si na něho v době, kdy jsem koncipoval 2. letní školu irských tanců a jal jsem se ho hledat po Evropě. Upozornění na něho se mi dostalo z Německa a brzy jsem se dostal i k jeho holandské adrese. Na další moje hledání se mi ozvala z Německa Mary Sweeney, která měla v Mnichově taneční školu. Záměrně je oba uvádím bez učitelských titulů, neboť v této době je ještě neměli. Oba dva přislíbili účast na 2. letní škole v roce 2002. Výhodou také pro letní školu bylo, že se oba dva dobře znali. Jejich účast na letní škole byla úspěšná a tak jsme Mary pozvali ještě několikrát během roku na seminář do Prahy, který byl navštěvován členy různých tanečních skupin.

Ještě před koncem roku 2002 a začátkem roku 2003 pořádá pražské taneční studio Zig-Zag (taneční studio Zdeňka Pileckého) dva semináře irských tanců. Lektorkou je slečna Lisa Delaney TCRG z londýnské Delaney Academy. Na obou seminářích se sešel nemalý počet tanečnic a tanečníků z různých tanečních skupin z Čech i Slovenska, a mimo jiné jsme se zde poprvé doslechli o tzv. „grades“ – úrovnostních zkouškách. Bylo to pro nás také první setkání s Lisou.

V roce 2003 jsem obdržel několik nabídek bývalých tanečnic z tanečních show ke spolupráci. Jen jedna však poslala i video a více informací o sobě. Navíc byla v té době ochotná spolupracovat za pro nás únosné finanční prostředky. Touto učitelkou byla ex-Riverdance tanečnice Anne-Marie Cunningham TCRG z Londýna. S Anne-Marie jsme uspořádali několik seminářů (opět přístupných tanečníkům a tanečnicím z různých skupin) a zároveň jsme s ní dohodli účast na 3. LŠIT v roce 2003, kde měla působit vedle Mary Sweeney a Seana Kilkennyho. Po této letní škole jsme začali s Anne-Marie úzce spolupracovat. Ve snaze rozšířit spektrum tanečních aktivit jsem v průběhu roku 2003 navázal kontakt s Joem O´Harou z Anglie, uznávaným odborníkem na irský set-dancing. S ním a s jeho ženou Janet jsme uspořádali první seminář irského set-dancingu v Praze v září 2003. Druhý se pak konal o rok později.

Na 4. letní škole o prázdninách 2004 se ze zahraničních lektorů vedle Anne-Marie Cunningham TCRG objevuje její kamarádka z Londýna Kelley O´Boyle, která zde má svoji školu irských tanců. Zcela určitě za dobu trvání letní školy obě posunuly taneční úroveň svých žáků o notný kus dále.

Na 5. Letní školu v roce 2005 vedle osvědčené dvojice z předchozí letní školy zveme v Německu působícího Ira Shana McAvinchey, tanečníka několika tanečních show. Opět po taneční stránce byli všichni tři obrovským přínosem. Bohužel jsme se v některých momentech neshodli a od té doby začíná chladnout i naše spolupráce s Anne-Marie. Vliv na to má i sílící vliv RTME, zástupce An Coimisiún v kontinentální Evropě se striktním prosazováním pravidel této organizace a nerespektujícím jiný vývoj irského tance zejména ve východní Evropě a s ním spojenou i ekonomickou stránku. Na podzim 2005 Anne-Marie přestává s Rinceoirí spolupracovat a k našemu překvapení začíná spolupracovat se skupinou Coiscéim. Shane McAvinchey se později objevuje v České republice (2007,2008) na pozvání Irských sester, které s ním pořádají semináře v Sedmihorkách.

V souvislosti s působením Terezy Bernardové a Terezy Bachové v Londýně v rámci Delaney Academy jsme si vzpomněli na Lisu Delaney-Galal TCRG, ADCRG, se kterou jsme se v Praze již dříve setkali v rámci seminářů pořádaných tanečním studiem Zig-Zag pana Pileckého. Byla pozvána zároveň se svoji sestrou Corinne Delaney na 6. letní školu. Spolu s nimi jsem pozval ke spolupráci tanečníka několika tanečních show Stephena Scarrifa, který se po letní škole stal zhruba na rok učitelem skupin jako Gall-Tir, Démáirt a Fiach ban. Na této škole se začíná vyučovat set-dancing a úlohu učitelů zde převzali osvědčení Joe a Janet O´Harovi.

Lisa Delaney-Galal TCRG, ADCRG se stala učitelkou Rinceoirí, skrze níž byl umožněn tanečníkům Rinceoirí a RIDA přístup na soutěže pod An Coimisiún. A tak není divu, že stejné učitele jsme pozvali i na 7. letní školu.

Za zmínku stojí, že ze zahraničních učitelů se tu ještě objevil na pozvání taneční skupiny Coiscéim učitel setových tanců Brendan Taggart z Dublinu, který má možná výrazný podíl na existenci skupiny dospělých tanečníků set-dancingu kolem Heleny Janoušové. A také bych nerad upřel Démáirtu (doufám, že se nemýlím) jejich prvenství ve spolupráci se Stephenem Sacriffem, který ještě před tím, než přijel poprvé na letní školu, jezdil z Vídně na semináře do Brna.

Nevím, do jaké míry lze brát jako zahraničního učitele Mišo Kövera ze Slovenska. Myslím že on a tanečníci z Petronelly jistě v prvopočátku sehráli výbornou motivační úlohu tím, že měli předstih a jejich tanec byl ukázkový. V dalším vývoji však ztratil tím, že byl učitelem jiné organizace a ke všemu takové, která má jinak školy jen v Anglii a Irsku. A to by znamenalo, pokud by chtěl někdo jezdit na soutěže, musel by do těchto zemí, což je trochu nákladné. Ale pokud vím, služby Miša využívá poměrně hodně pardubická Ryngle.
Rád bych zde zdůraznil, že jsme se vždy snažili vybrat takové lektory, jejichž jména a taneční „životopisy“ budou vzbuzovat důvěru a respekt, je u nich předpoklad pedagogických schopností a není jedinou jejich kvalifikací to, že jsou z ciziny a někdy někde chvíli tancovali. Zároveň jsme se snažili zpřístupnit tyto lektory všem, kteří o to projeví zájem. O tom svědčí i pozdější využití těchto učitelů ostatními tanečními skupinami k přístupu na soutěže.

Návštěva irských hudebníků a tanečníků v roce 1967 v tehdejším Československu

Tento text vzniká po návštěvě Johna Cullinanea na Bernard’s Summer School 2013 a jeho úkolem ještě více přiblížit – pravděpodobně první svého druhu – návštěvu irských hudebníků a tanečníků v Česku v roce 1967. Od prvního impulsu v podobě fotografie z jedné z Johnových publikací, která mě přivedla k navázání kontaktu s ním a který se po původní korespondenční formě výrazně prohloubil v návštěvu v jeho archívu v Corku v lednu 2013 a vyvrcholil Johnovou návštěvou Prahy, návštěvou Bernard’s Summer School 2013 a takovou malou cestou po stopách irské kulturní delegace směr Ostrava v srpnu 2013. Zde asi vyvrcholením bylo setkání s paní Svatavou Bohušovou, která v roce 1967 byla členkou tanečního souboru Opavica a tento soubor, který byl mimochodem veden jejími rodiči, byl hostitelem irských hudebníků a tanečníků po dobu jejich pobytu v Ostravě.

Paní Svatava Bohušová a John Cullinane v roce 1967

Stejné osoby po 46 letech

Jak jsem již napsal výše, na počátku byla fotografie v knize Aspects of the History of Irish Céilí Dancing 1897 – 19097 (str. 60). Když jsem na ní narazil, začal jsem vzpomínat, co jsem v té době dělal já a jestli se moje životní dráhy mohly nějak dotknout či zkřížit s těmito tehdy velmi vzácnými návštěvníky. Popravdě jsem si musel odpovědět, že k něčemu podobnému nedošlo a v duchu jsem zalitoval: mohl jsem mít zhruba čtyřicetiletý náskok před všemi dalšími zdejšími tanečníky a hudebníky. Nicméně jsem se začal pídit po dalších informacích. Nejprve jsem kontaktoval autora knížky a požádal ho o další informace. Jeho velmi emocionální odpověď je již na našich stránkách uvedena. Pak jsem si dali několik let pokoj od tohoto tématu, neboť jsem s Johnem řešil některé otázky pravidel An Coimisiún a jejich dostupnosti (John působil a ještě i nyní působí ve strukturách této organizace, má učitelský titul i titul porotce a v oblasti historie irského tance je významnou kapacitou – co nepamatuje, to má jistě v archívu založené). K historické návštěvě jsme se znova vrátili prostřednictvím korespondence v roce 2012.

John Cullinane si potřásá pravicí s ředitelem Vítkovic

John Cullinane v tanečním kroji Opavice

John přebírá dar: obraz

JohnCullinane s ředitelem KD Ostrava p. Starým

John mi poskytnul v kopiích řadu zajímavých materiálů z této návštěvy a to mě podnítilo k tomu, že jsem začal hledat nějaké stopy zde v Česku: přece taková návštěva nemohla jen tak zapadnout či uniknout. Z materiálů od Johna jsem věděl, že tanečníci a hudebníci vystoupili v Praze na Václavském náměstí, v Ostravě a na festivalu Záhorácké kultúrne leto v Myjavě na Slovensku. Pro Johna byl kontaktem na Myjavu Andrej Mikulka, se kterým se v Irsku setkal za jeho několikaletého pobytu. Nicméně od Andreje k nějakým pamětníkům už stopa na Myjavě nevedla. Pokusil jsem se tam spojit s vedoucí folklorní skupiny, která tam organizuje folklorní festival, na kterém Irové před léty vystoupili, ale z té nevzešla žádná ochota mi pomoci. Napsal jsem a volal do Domu kultury v Ostravě, ale ani tam jsem neuspěl. Až v jednom z poskytnutých materiálů od Johna se objevilo jméno souboru Opavica a od toho jsem se dostal až k paní Svatavě Bohúšové, za kterou jsem se v lednu 2013 do Ostravy vydal. A ona na setkání se mnou přinesla v podstatě identické fotografie, jaké jsem už znal od Johna. Od ní jsem se také dozvěděl řadu informací i včetně té, že návštěvě Irů v Československu předcházela návštěva souboru Opavica v Irsku v roce 1966. A protože v té době bylo zvykem návštěvy oplácet – šlo o tzv. kulturní výměnu, byla v dalším roce řada na Irech. Těm, jak mi sdělil John, se sem moc nechtělo – železná opona a kdo ví, co na ně za ní čeká na návštěvníky ze svobodné země. Nakonec se pod vedením Johna vytvořila kulturní delegace složená z tanečníků a hudebníků z Corku a z Mallow.

Druhá zleva Brenda Springer, s harmonikou Pat O’Sullivan

Doprovázející dudák 

Hudebníci a tanečníci letěli nejprve z Corku do Londýna 15. července 1967 a tentýž den z Londýna letadlem ČSA do Prahy. V Praze měli jedno vystoupení na Václavském náměstí a zbytek času do 18. července strávili kulturními prohlídkami včetně toho, že navštívili národní kulturní památník v Lidicích. Tato návštěva byla zřejmě velmi působivá, neboť John ji několikrát vzpomněl. Proto také před jeho odletem z Prahy v srpnu 2013 jsme spolu Lidice navštívili. Líčil, že v rámci pietní vzpomínky jejich dudák zde zahrál na dudy.

xxxx

xxxx

xxxxx

 xxxx

V Ostravě, kam se přesunuli pravděpodobně v průběhu dne 18. července, jejich hostiteli byl folklórní soubor Opavica, který tehdy vedli manželé Bohušovi, rodiče paní Svatavy. Zde ve zdejším Domu kultury VŽKG se uskutečnilo 19. července jediné vystoupení souboru. Od Johna mám originál tehdejšího programu vytištěného na laciném papíru, který v textu osvědčuje, že pro tehdejší organizátory kulturních akcí nebylo jednoduché si poradit se specifickými názvy irských tanců (Tanec „Ríl“ pro 6 osob, Tanec „Tří melodií“ atd. ). Dle informace paní Svatavy Irové ještě vystupovali v lázních Karlova Studánka.

xxxx

 xxxxx

xxxx

Před KD Ostrava

Pak v blíže neupřesněném čase přejíždějí Irové na Slovensko na Myjavu, kde vystupují na festivalu Záhorácke kultúrne leto organizovaném souborem Kopaničiar . O tomto zdejším pobytu Irů se nám zatím nepodařilo najít jakoukoliv stopu. Faktem je, že 29. července nastupují Irové v Praze do letadla a přes Paříž a Londýn se vracejí do Irska.

Z československých sdělovacích prostředků jejich návštěvu v zemi zachytil snad jen deník Mladá Fronta v pátek 21. července malou fotografií O.Zábranského a stručnou informací na sedmi řádcích tiskového sloupku.