Irský film 14. 1. 2019

Black 47

Režisér: Lance Daly
Kamera: Declan Quinn
Hudba: Brian Byrne
Uvedeno: 05.09.2018
Natáčeno: konec roku 2016 a v lednu 2017 v Irsku (Wicklow, Kildare, Connemara)
Světová premiéra: Berlín Film Festival 16.02.2018

 

V polovině devatenáctého století postihl Irsko velký hladomor. Irsko bylo v té době součástí britského impéria a Angličané do regionu moc neinvestovali. Vlastnili však zde velké množství půdy, kterou pronajímali většinou chudým irským sedlákům. Základní potravinou v té době byly v Irsku brambory. Jelikož se však používala stále stejná odrůda, napadla brambory v důsledku enormní vlhkosti plíseň bramborová. Ta se šíří vzduchem, takže došlo velmi rychle ke zničení celé úrody. Toto se opakovalo několik let po sobě což způsobilo obrovský hladomor. Problém byl v tom, že majitelé půdy z nichž někteří sami měli dluhy dál požadovali po chudých rolnících platit za pronájem ač neměli jak a čím. Tím se dostávali do dluhové spirály a docházelo k jejich vystěhovávání z půdy a příbytků. Kdo kradl, byl pověšen nebo dostal jednostrannou jízdenku do trestanecké kolonie v Austrálii. Chalupy byly ničeny, aby se nedaly obývat. K hladu se přidaly nemoci jako tyfus, úplavice, kurděje a cholera. Odhaduje se, že z celkové populace zemřelo 20% obyvatelstva. Kdo nezemřel, hledal štěstí v Americe nebo Kanadě, kam se na vratkých často dříve otrokářských lodích vydávali hledat štěstí tisíce Irů. Dopluli však jen někteří. A ani ve vysněné Americe se všem nedařilo dobře. Po zimě roku 1845 však počet migrantů prudce vzrostl. V roce 1850 bylo 26 procent obyvatel New Yorku irského původu. Žilo zde více Irů než v irském hlavním městě Dublinu. Např. americký prezident John F. Kennedy a Henry Ford jsou přímí potomci irských přistěhovalců. Děj filmu nás zavádí do kruté zimy roku 1847, kdy se z války v Afghanistánu domů vrací mladý voják. Zde se pak střetává s přímými důsledky hladomoru i s naprosto bezohledným a arogantním jednání úřadů podléhající koruně. Po zjištění, že již nemá rodinu, rozhodne se ji pomstít. Děj filmu je velice jednoduchý a je to takový v podstatě western. Film je velmi syrový, temný a čiší z něj doslova zima. Velmi dobrá je práce kameramana, perfektní dobové reálie i fakt, že ve velké části filmu se mluví irsky. Řada z diváků jistě už slyšela o neúrodě brambor v Irsku i o irských migrantech. Sám slavný Titanic jich ještě v roce 1912 vezl plné podpalubí. Jak ale strašná situace v zemi byla mi ukázal až tento film. Angličané se k této zemi ve svém područí v době hladomoru chovali opravdu hanebně.

Ranger Martin Feeney (James Frecheville) se vrací domů do Connemary v rodném Irsku z války v Afghánistánu, kde bojoval v 88. regimentu britské armády. Se zděšením zjišťuje, že kraj, který opustil, je v troskách. Většina domů je vybydlených, po jeho rodině ani stopy. Všude jen hlad a bída. Zjišťuje, že jeho rodina byla vystěhována a většina příbuzných je mrtvá. Je svědkem vystěhovávání bratrovy ženy i s malými dětmi a při pokusu tomu zabránit je zatčen. Z vězení se mu podaří prchnout a nyní již jako psanec se začne mstít všem, kteří mají jeho rodinu na svědomí. Britové jsou si vědomi, že v perfektně vycvičeném vojákovi mají velký problém, a tak jeho dopadení nabídnou vysloužilému veteránovi a jeho bývalému veliteli  Hannahovi (Hugo Weaving). Ten toho času čeká ve vězení na soud za zabití. Za dopadení Feeneyho je mu slíbena milost. Hannah nabídku přijímá, má ale vnitřní problém, protože Feeney mu v Afghánistánu zachránil život… Stihne trestná výprava zatknout Feeneyho dříve, než se dostane k majiteli půdy Lordu Kilmichaelovi (Jim Broadbent)?

Václav Bernard