Seznamte se! 6. 1. 2021

Aneta Dortová

Po dlouhé době přidáváme do sekce Seznamte se profil dalšího člověka, který podle našeho názoru je osobností v oblasti irské tradiční kultury. Aneta Dortová pochází z Plzně, kde jsme ji kdysi poznali jako členku taneční skupiny Inis. Tato taneční skupina vznikla jako výsledek kurzů irského tance pod vedením tanečníků z pražských Rinceoirí. Postupem doby se tanečnice z Inis staly ambicióznější a už se nechtěly spokojit jenom s lektory z Rinceoirí. Do Plzně začal jezdit Andrej Mikulka a Tereza Bernardová a objevila se tam se sean nós dancingem Markéta Utišilová. Při vedení lekcí se mezi těmi aktivnějšími a vyžadujícími více péče objevila drobná, ale šikovná zrzka, která chtěla trochu více. Objevila se na BSS v roce 2012 a zjistili jsme, že hraje docela obstojně na flétnu, objevila se občas na sešnách. Pak si ji půjčili do kapely i Shannoni. Ale tam to nemělo dlouhého trvání, neboť Anetu to táhlo do Irska. A tam skutečně v roce 2015 na podzim s Pavlínou Trakalovou odjela. Už po týdnu pobytu v Galway se přihlásila a zúčastnila irského šampionátu v sean nós dancingu. Po čase najednou vedla kurzy tance v Kate’s Claddagh Cottage a za chvíli jsme četli o jejím angažmá v rámci festivalu Celtic Connections v Glasgow. Bylo toho jistě více. Aneta na sobě pracovala velmi pilně a nasávala z okolí vše možné jak houba. Zatím posledním počinem je album společně s multiinstrumentalistou Emanuelem de Simonem. A tak jsme jí do Galway poslali několik otázek – přesně deset, jak je v této naší sekci zvykem. Zde jsou a u nich i Anetiny odpovědi. Příjemné čtení.

1. Ty a Irsko – jak to bylo na úplném začátku? Z ničeho nic najednou, nebo šlo o postupný vývoj?

Na začátku bylo několik náhodných faktorů a událostí, které mě přivedly k irské hudbě. Asi ve třinácti letech jsem poslouchala švýcarskou metalovou kapelu Eluveitie. V jejich písních často používali irské a bretoňské ťůny- to myslím, bylo moje první setkání s tradičními melodiemi. V roce 2010 kamarád kytarista Honza Lichtenberg se nadchnul pro irskou hudbu. Já byla zvědavá, o co jde, tak mi půjčil dvd Chieftains. Shodou náhod se ve stejnou dobu skupinové lekce kytary Martina Jankovce (na které jsem chodila asi od 8mi let) organicky transformovaly na whistle lekce. Pár měsíců před tím, než se tahle transformace odehrála, jsem se zúčastnila jako posluchač velké session asi 15ti muzikantů v Hifáči v Plzni. Na mé první Bernard’s Summer School 2012 jsem pochopila, jak bohatý je svět irského tradičního umění a úplně jsem mu propadla. V roce 2013 jsem začala hrát na irskou flétnu a chodit na týdenní tréninky s Inis v Plzni. Vystupování s Inis mě tlačilo k tomu se rychle zlepšovat. V roce 2014 jsem pak pozvala Markétku Utišilovou učit sean-nós dancing do Plzně. Mezitím jsem také jela na tři výlety do Irska (Dublin, Ennis, Galway, Belfast) s jasným cílem se zúčastnit, co nejvíce session. Ty výlety nestačily, pak jsem se rozhodla, že se přestěhuju do Galway.

2. Proč sis zvolila taneční styl sean nós?

Sean-nós mě uchvátil v roce 2013 na letní škole, když jsem viděla tancovat Markétu Utišilovou, Terezu Bernardovou a Gerarda Butlera a jeho studenty na letní škole. Nějak mě to instinktivně přitahovalo. Pak jsem si to potvrdila při lekcích s Markétou Utišilovou, že tenhle styl mi vyhovoval víc než soutěžní irský tanec. Drilovat soutěžní kroky mě nebavilo, soutěžit jsem nechtěla. Ten styl sean-nós dance, který mě učila Markéta a Gerard Butler dává prostor k improvizaci a kreativitě a umožňuje reagovat na hudbu. Můj sen byl tancovat s živou muzikou, improvizovat, být kreativní a vyjádřit se skrze tanec. Ten sen jsem žila, když jsem se přestěhovala do Galway a začala jsem buskovat – tancovat s hráčkou na concertinu Fionnualou Hannigan-Dunkley. Organicky jsem začala vytvářet vlastní kroky a učila se tancovat nové rytmy. Experimentovala jsem s přidáváním ‘’kroků’’ ze soutěžního stylu irského tance, jako třeba ‘drum step’. Na Fleadh mi pak sudí řekli, že netancuju sean-nós (a to i přesto, že jsem tenkrát všechny ty drum stepy vynechala). Zjistila jsem taky, že se pár místním sean-nós tanečníkům z Connemary nezamlouvám, protože se prý jenom vydávám za sean-nós tanečnici, nejsem z Connemary a ještě k tomu z toho dělám fúzi. Mně se pak sean-nós dancing trochu znechutil, protože mi došlo, že je to vlastně zase jenom další škatulka, stejně jako soutěžní irský tanec, akorát s limity nepsanými a ještě k tomu často doprovázená různými mýty a polopravdami, co se týče historie, původu a formy tohoto tance. Taky jsem si uvědomila, že určitá část sean-nós ‘’komunity’’ je dost neinkluzivní, a že se nezavděčím, pokud nebudu tvrdit, že Connemara je nejlepší na světě a že mě učil někdo z Connemary. Chvíli mě to mrzelo, pak mi to bylo jedno. I přesto, že se s tím člověk neidentifikuje, musí respektovat, že pro některé lidi ten tanec není forma umění a platforma ke kreativitě, ale spíš je to součást jejich politicko-kulturní identity. Úlevou mi bylo zjištění, že takových ‘’nepřizpůsobivých’’ tanečníků jako jsem já, je na světě víc a že se tomu ‘’stylu’’, který dělají, říká ‘percussive dance’. Ten termín je zatím poměrně nový, ale dává mnohem víc smysl pro to, jak já tancuju. Dneska je moje tancování ovlivněné vším možným. Já se identifikuju jako ’percussive dancer’ nebo ’dance artist’.

 

3. Kdo byli Tví učitelé?

Vezmu to po paměti a uvedu jen ty nejvlivnější. Whistle – Martin Jankovec, Anka Šůrová,  Irská flétna – Michel Sikiotakis, Stephen Doherty, v Irsku pak Michael McGoldrick a George Grasso (toho považuji za nejlepšího učitele irské flétny a irské muziky obecně),  Moderní irský tanec – tanečnice z Inis Plzeň, Ester Marková, Roman Tyll, Jakub Mašek, Tereza Bernardová, Andrej Mikulka, Colin Dunne,  Sean-nós dance – Markéta Utišilová, Gerard Butler, Jonathan McCloy, John Murphy,  Perkusivní tanec (tady uvedu tanečníky, kteří mixují několik stylů tradičního stepu z různých regionů, zemí či kontinentů, kombinují tradiční a modern tanec nebo mají kompletně individuální styl a přístup k tradičnímu tanci) – Nic Gareiss, Colin Dunne, Sandy Silva, Becky Hill, Antoine Turmine, Yaëlle Azoulay, Jennifer Oag, Caitlín NicGabhann,  Tap dance – Demi Remick,  Flamenco – Leticia Cabezudo Sanchez,  Old style Irish step dance – Michael Tubridy, Joe McGuiggan, Jonathan Kelliher. Poslední dva roky mě ovlivnili hlavně učitelé různých technik contemporary dance, afrobeat, dancehall a vogue. Nejvíc mě poznamenali Lucia Kickham, Catherine Young, Charlotte Mathiessen, Deirdre Griffin, Stoan ‘Move’ Galela a Yamila M Ape.

4. S jakými reakcemi se setkáváš v Irsku, když prozradíš, že nejsi z Irska, ale z Česka?

Většinou je to pro lidi překvapení. Pak se často vyptávají proč, jak, co, kdy.. Hlavně na ulici, když jsem buskovala nebo v pubech, když jsem zatancovala na session. Pro turisty a mladší generaci místních jsem spíš kuriozita. Starší generace místních reaguje většinou pozitivně. Mají radost, že tradiční umění zajímá někoho z mladší generace a ještě k tomu z kontinentální Evropy. Někteří lidé to ale vůbec nechtějí pochopit a snažit se sama sebe obhajovat a vysvětlovat nemá cenu. Soudí to, že jsem imigrant, co se tím živí a ještě k tomu to dělá nějak jinak, moderně. Podle mě je za tím “schovaná” xenofobie.

5. V Irsku jsi už pět let. Kam všude ještě jinam si se s irským tancem dostala?

 Je to tak, 5 let to bylo minulý rok v říjnu. Irská hudba a tanec mně pravidelně pomohli vycestovat do různých míst ve Skotsku a Anglii, kde mám studenty a kolaboranty. Na tour jsem se dostala do Kalifornie, Spojených Arabských emirátů, Španělska, Itálie a Německa.

6. Zúčastnila ses v Irsku nějakých soutěží?

Několikrát jsem se zúčastnila Oireachtas Na Samhna a regionálních a provinčních Fleadh.

7. Dostala jsi v zahraničí řadu příležitostí předávat své taneční umění. Můžeš se zmínit o tom, kde jsi dosud učila a kde aktuálně učíš?

Aktuálně učím online přes Zoom soukromé a skupinové lekce. V minulosti jsem učila skupinové lekce sean-nós a percussive dance týdně v Galway v Kate’s Claddagh Cottage and Arts Centre, a týdně balfolk v Áras na nGael v Galway. Pak jsem učila na Celtic Connections v Glasgow v roce 2017 a 2018, Hastings Fleadh 2019, jazz a folk festival Fanny’s Meadow v roce 2019. Pak pro různé taneční společnosti, školy a kulturní organizace jako třeba Kelvingrove Dancers a Sound of Dance v Glasgow, Feerochie Dancers v Aberdeenu, Movema Dance Company v Liverpoolu, Scottish Storytelling Centre v Edinburgh a Fanny Hatstand.v Langportu.

8. Jaké je Irsko pro Tebe jako pro flétnistku? Chodíš hrát na session? Jak bys porovnala hudebníky na irských a českých sessions? Vypozorovala jsi nějakou etiketu na irských sessions v Irsku?

V Irsku se sessions v pubech hrajou kvůli turismu. Zpravidla 2 muzikanti – lídři session mají ústní dohodu s majitelem hospody, že přijdou zahrát například každé pondělí v 17:30. Většina takových session trvá 2.5hod, pak lídři sbalí nástroje a jdou domů. Za session jsou placeni. Pokud lídry neznáte a chcete se připojit, je slušné se zeptat. V Galway se pro zábavu pravidelně připojí tolik lidí až je stůl plný. Pokud je pak v hospodě prostor (což většinou není), dá se tvořit druhá řada. Na třetí už pak prostor rozhodně není a člověk by stejně špatně slyšel (puby jsou extrémně hlučné). Lídři začínají sety. Pokud chtějí, aby začal set někdo jiný, muzikanta vyzvou. Vypozorovala jsem, že to tak funguje v Galway, Ennis, Belfastu, Dublinu, Sligo, mimo Irsko pak v San Franciscu, Glasgow, Edinburgh, Leeds, Hastings,… Pokud lídr není protivný suchar, tak vítá tanec i zpěv. V Irsku má každá hospoda své věrné štamgasty -‘’charaktery’’ (‘’characters’’), kteří rádi zazpívají, poví báseň nebo příběh od baru. Aby měl pěvec, vypravěč či básník vhodnou atmosféru, lídři většinou umlčí hospodu hlučným ‘’Ššššš,,. Je hodně vzácné narazit na pravidelnou session, kde lídři hrají pro zábavu nebo kde lídři vůbec nejsou, jako to tak bývá v Čr. Jedna taková dobrovolná pravidelná session je týdně v Liverpoolu. Moc jsem si ji užila, byl to osvěžující zážitek.

9. Máš za sebou první hudebně taneční CD s Emanuelem de Simonem. Co bylo impulsem k natočení tohoto alba Jak vznikl výběr obsahu alba? Bude CD? 

Emanuele a já jsme dobří kamarádi. Buskovali jsme spolu skoro dva roky, máme podobný vkus, co se týče tradiční muziky a aranží. Dobře se nám spolupracuje. Kombinace tanec a muzika nám nesmírně vyhovuje – tancem odpovídám na Emanuelovo hraní a Emanuele pak ‘’za pochodu’’ přidává akcenty a ornamenty, co já mu tam improvizuju. Prostě si skvěle popovídáme skrz tanec a muziku. Minulé léto jsme spolu buskovali každý den, byli jsme na tak stejné vlně, že má člověk pocit, jako kdybyste se dorozumívali telepaticky. Telepatie to ale není, je to spíš to, že znáte detaily hraní toho muzikanta a víte, kde čekat jaký ornament, a obráceně, on sleduje pozorně moje kroky a pohyb celého těla. Podle toho odhaduje, jestli tam zrovna hodím triplet anebo otočku. Soustředíte se hlavně jeden na druhého. Málo muzikantů tohle dokáže. Většina se spíš obrací do sebe a už nedokáže tu pozornost dát někomu jinému. Na to se pak špatně tancuje. Téma alba – kolekce vybraných ťůnů a písní z ‘’travelling dance master era’’ byl Emanuelův nápad. Nahrávání jsme měli v plánu od léta 2019. Mně se to jako téma pro to album zdálo super. Ta éra je fascinující a jeden z jejích hlavních motivů je tanec a muzika prezentovaná v duu. Někteří taneční mistři blízce spolupracovali s muzikanty nebo dokonce měli vlastního muzikanta. Ťůny a taneční kroky z tohoto období jsou geniální. K lidem promlouvají už po staletí, proto se dochovali a stále se hrají. Chtěli jsme tam taky nějaké písně. Zapátrala jsem a vybrala si dvě, u kterých se mi nejvíc líbil text a melodie. Doma mi už pár let leží božská niněra a občas je mi jí líto, že na ni nemám moc času, řekla jsem si, že jí to vynahradím a použiju ji jako doprovod pro Aileen Aroon. V březnu 2020 jsme zažádali o grant od irského ministerstva kultury na nahrání tohoto alba a uspěli jsme. Myslím, že bychom to jinak letos nezvládli.

Album je k dispozici v digitální podobě. Ke konci ledna budeme mít k prodeji malou várku fyzických kopií.

10. Jak vidíš svoji budoucnost v Irsku? Vrátíš se zpět do Česka?

To se teď v době korony hodně špatně odhaduje a nedá se moc plánovat. Beru to den za dnem, týden za týdnem. Je to těžký, v Irsku mám přítele a pár kamarádů, v Česku mám hodně kamarádů, ve Skotsku a Anglii mám hodně kamarádů. Takže to asi bude jedna z těchto 4 destinací anebo pokud to bude možné, budu se to snažit nějak prostřídávat, jako jsem to dělala před koronou. Galway rozhodně není na furt. Je tu velká krize bydlení  a pokud člověk nepracuje ve vysoký pozici v IT a nebo prostě není ultra bohatý, tak nemá šanci spolubydlet s míň jak dalšími třemi lidmi. Před koronou jsem se tady fakt vyblbla, kultura tu byla non-stop. Živá muzika v ulicích a hospodách, koncerty, divadlo,… umění všude okolo každý den. Teď tu pobývat je trochu zbytečné a radši bych byla někde, kde se dá lézt po horách a je levnější nájem. Jediný plán na příští rok je MA v Contemporary dance v Limericku.

K tomu poslednímu přejeme hodně štěstí. Bernard’s

Václav Bernard